• Radka: „pro ty, co zde budou zajisté zase šířit nesmysly, že umožnit užívání zahrady vlastníkem bez souhlasu všech nelze …“

Vlastník zahrady samozřejmě má právo užívat zahradu (ius utendi) a právo pronajmout zahradu jinému (ius disponendi). Tak by tomu bylo v případě jediného vlastníka rodinného domu se zahradou, ale o takový případ se zde nejedná.

Vlastník bytu/jednotky však není vlastníkem zahrady. Nemůže ji tedy pronajímat, ani umožnit cizí osobě její užívání (není-li tato osoba přijata do bytu jako člen domácnosti vlastníka jednotky). K tomu by museli svolit spoluvlastníci zahrady potřebnou většinou. Jestliže je zahrada uvedena v prohlášení jako společná část, pak k jejímu pronájmu jiné osobě by byl nutný souhlas vlastníků jednotek s potřebnou většinou (2012/89/1169/2/a, nebo 2012/89/1169/2/c).

• Radka: „dám dotaz. když vlastník spoluvlastní chodbu, vchod, sklepní prostory atd., tak je taky nájemník nemůže využívat?“

☀ Ne, nemůže je využívat podle své libosti. Může pouze prochazet přes společný pozemek a přes společné prostory domu při cestě od hlavních domovních dveří do bytu a zpět (svědčí mu – jako oprávněnému uživateli bytu – právo chůze, případně právo stezky).

☀ Nájemci může podle okolností svědčit právo užívat s bytem přiměřeně i společné příslušenství bytů, což jsou společné místnosti a prostory, určené k tomu, aby byly užívány spolu s bytem (zpravidla sušárna, kočárkárna, sklep na uhlí, atd., viz definice v 1964/40/121/2). Které místnosti a prostory jsou (společným) příslušenstvím bytů je zpravidla určeno v prohlášení nebo v „kolaudačním“ rozhodnutí stavebního úřadu.

☀ Vlastník bytu by mohl na jinou osobu převést své užívací právo ke společné části pouze v případě, že je podle prohlášení výlučným uživatelem této společné části (parkovací stání, sklepní kóje, lodžie výlučně užívaná spolu s bytem, balkon výlučně užívaný spolu s bytem, atd.)

Radko, Vy zjevně nechápete co znamená pojem „byt“ a „nájem bytu“.**

• Podle 2012/89/2236/1 platí, že bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení.
• Podle 2009/268/3/g platilo, že pro účely této vyhlášky se bytem rozumí soubor místností, popřípadě jedna obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomuto účelu užívání určen.

Zahrada však není ani místností, ani souborem místností, není částí domu, netvoří obytný prostor, a není k účelu bydlení ani určena, ani užívána.

Justitianus