Moudrý zákonodárce, spravedlivý soud

Opakovaně zde čtu moudrý zákonodárce, spravedlivý soud jako opora demokracie a jako známka, že je všechno v pořádku. Moudrost i spravedlivost obou uvedených bych si dovolil zpochybnit. Jedná se snad nejvýše o dobře míněné přání, možná o nevědomost, určitě ne o charakteristiku skutečnosti.

Moudrost by měla plynout z kolektivnosti, kdy kolektiv jako celek by snad měl být moudřejší než jeho jednotliví členové. Nic takového se ovšem neděje ani nelze předpokládat, právě naopak (google např.: stádní chování, tendence k průměru ad.).

Se spravedlivostí je tomu právě naopak, její zárukou by naopak měl být nezávislý pečlivě vybraný, připravený a prověřený profesionální jedinec nebo málopočetná skupina jedinců. Tady už jisté předpoklady dány jsou (google: osvícený monarcha), ale v praxi se bohužel nenaplňují. A není pravda, že výdělek těchto jedinců není závislý na kvalitě jejich práce: Nejlepší jsou průběžně povyšování, přičemž právě kariérní postup (a s tím rostoucí výdělek) je silná motivace konat určitým způsobem.