Taky jsme měli v paneláku takového milovníka přírody (RNDr.). Krom přírody se přátelil i s Alzheimerem. Vybíral z kontejnerů zbytky jídla a rozhazoval je před kontejnery po trávníku. Pokud nic nenašel, koupil tašku rohlíků. Vybírání deštěm rozmočených zbytků rohlíků z trávy nebo vyčesávání hnijícího mletého masa byla lahůdka. Na domluvy reagoval slibem, že to už neudělá a bezelstným úsměvem. Za pět minut o tom nevěděl a pokračoval.

V důsledku toho vykrmování nám na baráku sídlila kolonie holubů, jejichž peří a rozpadlé mrtvolky ucpávaly odtoky vody ze střechy a občas kvůli tomu zateklo. Na balkonech a parapetech guáno.

Prostě s tím bylo dost práce navíc. Rodina z něj byla nešťastná, takže policie nepomáhala. Trvalo to asi deset let, než byl umístěn do ústavu.