Policejní násilí je z více důvodů velmi špatně řešitelné:

• Zpravidla nevydávají rozhodnutí, které by bylo možné nechat přezkoumat, ale rozhodují o postupu na místě podle svého uvážení.
• Zpravidla vystupují ve skupině a znemožní zjištění jmen nebo osobních čísel, takže věc je neřešitelná, protože každý z nich řekne, že on to nebyl.
• Na místě nepodléhají bezprostředně žádnému nadřízenému.
• Na věci se účastní řetězec nebo skupina více osob v terénu i od stolu. Jedná se tak o skupinové (davové) chování, nikoliv o chování jednotlivce, které podléhá zcela jiným zákonitostem.
• Dají podepsat případným svědkům papír o mlčenlivosti pod hrozbou vysokého trestu. Toho se každý lekne a raději nic neřekne.
• Poškozený se z pochopitelných důvodů zpravidla neozve.
• Jednání jinak trestné policii projde, dokonce je v něm cvičena. Přitom policie není nic jiného než úřední osoba (veřejný činitel). Zneužití pravomoci úřední osoby v organizované skupině ani nic jiného prakticky nelze uplatnit. O spravedlnost vůbec nejde.

Možná by se našla nějaká cesta jak se spojit. Je nás více. Přečtěte si Zločiny beze zbraní 1. a 2. díl.

Jsou nicméně advokáti, kteří se na obranu proti policejnímu násilí zaměřují.