Ne každé nařčení z protiprávního jednání je trestným činem. V případě křivého obvinění je nutné, aby pachatel vědomě a lživě obvinil jinou konkrétní osobu z toho, že spáchala trestný čin. Motiv, proč a za jakým účelem ji obvinil, není nutné zjišťovat. Pachatel však musí jednat vždy úmyslně, a to dokonce v úmyslu přímém. Křivému obvinění se podobá nejvíce trestný čin pomluvy. Na rozdíl od křivého obvinění již pachatel nemusí jednat v přímém úmyslu, postačí zde i úmysl nepřímý. U pomluvy však již nejde o nařknutí jiného z trestného činu, ale o sdělení lži, která poškozenému může v soukromém životě citelně ublížit.