Ten judikát není použitelný naprosto pro nic, snad jen, že společnost má umožnit společníkovi pořízení kopií, ale to je dnes v poměrech SVJ včleněno přímo do § 1179 o.z. Mimochodem u družstev žádná „nahlížecí“ úprava není a soud v poměrech družstev nemůže nahrazovat vůli zákonodárce ani se vlamovat do vůle právnické osoby. Máte tedy na sídlišti dva sousedící totožné panelové domy, jeden družstevní, druhý SVJ, v jednom nahlížet do listin nemůžete, ve druhém můžete, takový český blázinec…

Zmíněný judikát je zajímavý leda tak tím, že říká, že žaloba se nepodává na jednatele, ale společnost, což je osobě znalé práva jasné i bez toho (otázka pasivní věcné legitimace). Neřeší otázku vztahu nároku na starší dokumenty a šikanozního výkonu práva. Je v něm rekapitulován názor odvolacího soudu (nic o tom, co si myslí NS, až v předposledním odstavci NS se na okraj ztotožňuje, že nahlížení má být činěno „nediskriminačním způsobem, tj. případným pořízením kopií“), názor dovolatelů a pokyn NS nižším soudům, aby žalobce požadavek konkretizoval, je až v posledním odstavci. Jak příběh dopadl se už nedozvíme, možná to žalobce vzdal, možná ho ti dva vykuci zastřelili, možná se dohodli a dokumenty dostal.