Lhůta ke splnění povinnosti určené rozsudkem bývá obvykle 3 dny od nabytí právní moci, lhůta vychází z občanského soudního řádu. Lhůtu ale určuje soud, takže žalobce a žalovaní se mohou dohodnout, že lhůta bude delší (typicky u žalob na zaplacení, u nás když se soudíme s dlužníky, tak souhlasíme třeba s 10 dny, 30 dny, nebo splátkovým kalendářem pod ztrátou výhody splátek, takže pak je konečná splatnost třeba 24 měsíců).

15 dní bývá lhůta k odvolání nebo podání odporu a používá se ještě ke splnění u žalob na vyklizení. Lhůta je daná občanským soudním řádem a nelze s ní hýbat.

Mladá generace soudců už je obvykle flexibilní, míváme rozsudky v řádu měsíců, nejdéle do dvou let vč. odvolacího řízení. Městský soud v Praze hodně zrychlil, odvolací řízení nám končí po měsíci, nejdéle po třech měsících.

Bohužel máme také nedodělky, třeba žalobu z roku 2016 dosud neskončenou ani u první instance. Donutit soudce k aktivitě je nereálné. Po třech letech jsme podali návrh na určení lhůty (což je nástroj, jak donutit soudce k nějakému kroku, typicky k nařízení jednání), Vrchní soud ale soudce podržel a odpověděl nám, že soudců je málo, jsou vytížení a jednání nařídit „přednostně“ tedy nelze, protože v pořadí čekají na vyřízení jiné žaloby. Blíží se rok 2024 a dosud jednání nařízeno nebylo.