Tomáš Neugebauer zapomněl poznamenat, že podle § 2 odst. 2 zákona o požární ochraně platí, že právnické osoby plní povinnosti stanovené na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti.
SVJ však neužívá společné prostory domu k provozování žádné činnosti.
A ani tyto prostory užívat nesmí! Pro SVJ jde o prostory cizí. Uživatelem
těchto prostorů je jejich vlastník (vlastníci jednotek, případně osoby
kterým vlastník jednotky umožnil užívání bytu či nebytového prostoru).
Tedy speciální povinnosti právnických osob se na SVJ nevztahují.
Podle § 2 odst. 2 zákona o požární ochraně zároveň platí, že provozuje-li v prostorách činnosti více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, pokud není smlouvou mezi těmito osobami sjednáno jinak.
Vlastníkem prostor není SVJ, nýbrž všichni vlastníci jednotek společně a nerozdílně. Ve společných prostorech zpravidla není provozována žádná činnost ve smyslu zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.
Podle § 2 odst. 2 zákona o požární ochraně se připouští, aby „bylo sjednáno jinak“ smlouvou mezi více právnickými osobami nebo podnikajícími fyzickými osobami. Taková smlouva by ovšem měla účinky pouze soukromoprávní. Přenos zákonné (deliktní) odpovědnosti na SVJ je tedy vyloučen.
SVJ není odpovědnou osobou. Nemůže být hasiči pokutováno.
Cituji ze stanoviska Ministerstva vnitra:
|
Povinnosti podle § 2 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb. třetí věty má plnit vlastník prostor, je však možné sjednat, že je bude plnit někdo jiný, tedy jiný subjekt provozující činnost ve zmíněných prostorách, nebo i jiná osoba (může jít opět o specializovaný subjekt podnikající na úseku požární ochrany). Pokud však takováto smlouva uzavřena je, musí v ní být určena osoba odpovědná za plnění povinností na úseku požární ochrany. Z doslovného znění zákona není snadné vyvodit, zda v tomto případě dochází nejen k přenosu výkonu povinnosti na úseku požární ochrany, ale i k přenosu veřejnoprávní odpovědnosti za plnění povinností, včetně odpovědnosti deliktni, pakliže je takováto konstrukce vůbec přípustná. Domníváme se, že přenést deliktní odpovědnost v celém rozsahu nebude možné již jen vzhledem k formulaci skutkových podstat správních deliktů, např. v § 76 odst. 1 písm c), d) nebo k) zákona č. 133/1985 Sb. Smluvní převod veřejnoprávní odpovědnosti na vybraný subjekt, tj. fyzickou nebo právnickou osobu, by musel být stanoven zákonem explicitně, spolu s tím, že převádějící osoba by nadále veřejnoprávní odpovědnost nenesla v plném rozsahu a nebyla ani deliktně odpovědná přinejmenším za určité přesně vymezené delikty, což v současné podobě zákon 133/1985 Sb. neumožňuje. Jinak řečeno, pouze pokud by na základě zákonného zmocnění a na základě smlouvy byla odpovědným subjektem (i ve smyslu deliktní odpovědnosti) výhradně jedna z osob provozující činnost ve zmíněných prostorách (a nikdo jiný), bylo by možné takovouto smlouvu pokládat za veřejnoprávní smlouvu ve výše správního řádu. Bez zákonného zmocnění je převod veřejnoprávní odpovědnosti soukromoprávním úkonem nemyslitelný, šlo by o neplatnou smlouvu podle § 39 občanského zákoníku. Podle našeho názoru se tedy v případě ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb. o přenos veřejnoprávní odpovědnosti včetně deliktní odpovědnosti jednat nemůže, zejména proto, že k takovémuto přenosu není nedostatečně explicitní právní důvod. Zdroj: Závěr č. 101 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra k správnímu řádu ze dne 25. 2. 2011 |
Justitianus
Poslední komentáře