Cestu ping-pong jsem zkusila, protože jsem měla zájem, jako dospělá a svéprávná osoba, věc řešit vlastními silami, ale protože se tento záměr nedařil, tak jsem se obrátila po dvou letech na soud. Mohu se proto (v ;-) manažerském shrnutí) podělit o svou zkušenost.

Já vady vyúčtování nemohla zjistit proto, že poskytovatel na vyúčtováních uváděl sice názvy položek jak je stanovuje vyhláška, ale ve skutečnosti pod těmito názvy těchto položek uváděl údaje jiné (ty, které tam měly být na vyúčtování tím pádem vůbec nebyly) a z podkladů mi nabídl pouze faktury. K ujednání pravidel u nás nikdy nedošlo. To značí, že já měla jen určitá podezření, neměla k dispozici podklady a žalobu podávala jen pro tato podezření, když jsem se s danou situací nedokázala smířit.

Krajský soud v Ostravě v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců JUDr. Šárky Žmolilové a Mgr. Tomáše Ožany se vyjádřil s nepochopením k mé snaze sdělit poskytovateli (vyúčtovateli) svůj opakovaný nesouhlas (včetně vysvětlení proč) s vyřízením reklamace. Podle nich je totiž jedno, jestli se námitkami poskytovatel zabýval nebo ne, protože zasláním jakékoliv odpovědi (tedy není nezbytné, aby se poskytovatel zabýval podanými námitkami) poskytovatel reklamaci vyřídil. Trojice soudců NS toto stanovisko potvrdila.

A protože jsem neobdržela ani podklady, žádala jsem žalobou nejen o jejich doložení, ať mohu kontrolu vyúčtování provést, ale s ohledem na to, že, podle mého názoru, námitky ke zjevným vadám vypořádány nebyly, i o vyúčtování opravné. Soudy od KS výše dospěly k závěru, že si za to, že mi podklady nebyly doloženy, mohu sama (podotýkám, že základní problém tkví v tom, že část podkladů poskytovatel vůbec nemá a čísla si vymyslel), ale opravné vyúčtování že musím dostat, protože soud zjistil, že vyúčtování není řádné. Nemusím snad dodávat, že soud „závadnost“ vyúčtování mohl zjistit jen na podkladu vad zjevných, pro něž jsem vznesla podezření a které odhalil znalec, když ani ten podklady nedostal.

To, zda je „vyúčtováno“ (ve smyslu terminologie zákona) správně, ví v této chvíli asi jen Bůh, což mi jako agnostikovi moc nepomáhá. Otázkou zůstává, zda takovým rozhodováním soudců KS, NS, ÚS je naplněn smysl, záměr, účel zákona o službách. Já jsem toho názoru, že ne, i když to „ne“ vyjadřuji méně expresivně oproti Justitianovi.