Znalost právní úpravy příjemcem služeb ovšem nemá nic společného se znalostí právní úpravy soudcem rozhodujícím v případu. Mám s tím osobní zkušenost.

V rozsudku např. čtu: Žalobkyni byly předloženy ty doklady, které měl žalovaný k dispozici. Z žalobních tvrzení nevyplývá, který z dokladů či faktur jí nebyl žalovaným předložen. Pokud jí byly předloženy různé koeficienty a žalovaný nebyl schopen doložit, jak k výši těchto koeficientů došel s odkazem, že je pro něho připravila odborná firma, nelze chápat nedoložení těchto podkladů pro určení koeficientů jako nepředložení veškerých dokladů, když nelze doložit něco, co žalovaný nemá.

Dovolím si podotknout, že druhá věta není pravdivá. Dále pak, že koeficienty odborná firma opsala (text: „je pro něho připravila“ může vzbuzovat chybný dojem, že šlo individuální posouzení) z brožury vydané v roce 1999, tzn. vydané dříve, než vešla v platnost vyhláška č. 372/2001 Sb., o dalších posléze vzniklých předpisech nemluvě, a sám autor tabulku s těmito korekčními koeficienty polohy charakterizuje jako informativní k demonstraci výpočtů na příkladech – jde o známé členění bytů na přízemní, středové, podstřešní. Přitom sám autor (ing. Karel Bašus) této publikace v textu např. uvádí, že velikost korekčních součinitelů by měla být u každé zúčtovací jednotky posouzena individuálně, protože souvisí s velikostí, stavebním provedením a konstrukcí objektu.

Taková je realita.