Dotaz nebo aspoň podivení nad zvláštním postupem stavebního úřadu je jasný z podstaty (v článku popsaném) případu zděného patrového altánu na nestavební parcele v památkové zóně. Z článku není zřejmé, zda se vlastníci sousedních parcel k žádosti o altán na zahradní nářadí vyjadřovali, nebo jim žádost na úřední desce v zasklené vitríně někde na ulici unikla (také jsem o podobném případu četl). Žadatel dostal povolení, to propadlo, MČ Praha 5 uznala námitky ale magistrát coby nadřízený orgán konstatoval že „nedává smysl neprodloužit povolení, když už ho projekt jednou dostal“.