- Pane „Taky vlastník (bez ověření)“, píšete: „Vaše tvrzení, že v „26 Cdo 3141/2021“ je nepravda, je nepřesné. V „26 Cdo 2778/2019“ mělo být přesněji „s PODÁNÍM VČASNÝCH námitek žádné následky nespojuje“.“
Nemáte pravdu. Moje tvrzení je přesné. Mýlí se Brzobohatá, Dýšková, Ferák i Vy. S podáním včasných námitek zákon spojuje ty následky, že poskytovateli vznikne povinnost námitky vyřídit do třiceti dnů (§ 8 odst.2). Možná bude dokonce povinen znovu vypracovat a doručit opravené vyúčtování, nebo dokonce nová vyúčtování pro celý dům. Původní vyúčtování tím ztratí platnost. Nečetl jste zákon č. 67/2013 Sb.?
- Pane „Taky vlastník (bez ověření)“, píšete: „… tak to jako odvozujete od to, že žalovaný NEPODAL námitky, ale soud tam našel vady které (vy)řešil, což Vy chápete jako vinu na straně žalovaného?“
Ano. Však jsem přesně toto napsal hned v úvodním příspěvku. Nečetl jste jej? Cituji:
| „K nesplnění povinnosti příjemce služeb se v praxi přihlédne pouze tehdy, jestliže namítne neřádné vyúčtování po třicetidenní lhůtě (v obecné tříleté promlčecí době), a na základě toho bude požadovat od poskytovatele služeb úhradu pokuty podle § 13 odst. 1.“ |
Příjemce může zpochybnit vadné vyúčtování kdykoliv v tříleté promlčecí době. Případně postupuje vychytrale tak, že nepodá námitku, neuhradí doplatek, nechá se zažalovat jako dlužník, a teprve v průběhu sporu namítne že vyúčtování je od samého počátku neřádné (a tedy nestalo se nikdy splatným).
Cituji slova představitele SČMBD, který popisuje podobný scénář:
|
Novela zákona o službách je problematická, upozorňuje SČMBD Ustanovení §8 odst. 2 dává každému příjemci služeb možnost podat do 30 dnů ode dne doručení své námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování. V praxi se však stává, že příjemce služeb využije obecné lhůty dané občanským zákoníkem a své námitky uplatní zpětně ve lhůtě do 3 let od předání vyúčtování. Někteří příjemci služeb tyto námitky podávají těsně před uplynutím obecné promlčecí lhůty podle občanského zákoníka a žalují uhrazení vysokých pokut z prodlení za formální vady vyúčtování. |
V takovém případě je úplně jedno, zda příjemce namítá formální vady nebo faktické vady vyúčtování (nesprávná částka). Příjemce služby v obou případech nesplnil svou zákonnou povinnost podle § 8 odst. 2, takže i jemu „nabíhá“ zákonná pokuta za každý den prodlení. Podívejme se na vzájemné nároky obou stran takového sporu:
- Příjemce služby bude po SVJ vymáhat pokutu (například) 50 Kč denně za dobu 1000 dnů = 50000 Kč
- SVJ jako poskytovatel služby může uplatnit nárok na pokutu 50 Kč denně za dobu 970 dnů = 48500 Kč
Jde jen o to, aby zdejší „mudrci“ typu Loki pochopili, že příjemce služby má zákonem uloženu povinnost. A že mu hrozí pokuta, pokud tuto povinnost má a nesplní ji. Právo není jednosměrná ulice. Není to tak, že postačí chytře počkat tři roky, a pak vytáhnout ze SVJ desítky tisíc.
Pokud budou Brzobohatá, Dýšková a Ferák pokračovat v opisování svých nesmyslů, leckdo bude uveden v omyl a bude se nesprávně domnívat, že s nepodáním námitky zákon nikdy žádné následky nespojuje. Opak je pravdou.
Justitianus
Poslední komentáře