Pane TomKov, za prvé: nevěřit žádnému právníkovi. Právník má své peníze jisté bez ohledu na to zda spor vyhrajete nebo prohrajete. Právníci (a ostatně ani soudci) se nevyznají v bytovém spoluvlastnictví. Chyba byla v tom, že vaši statutáři zbytečně zpackali nové stanovy a vnutili je vlastníkům, a ti je jako osli schválili. Bez tohoto kroku jste dnes mohli mít klid. Ten zmatek nestál za to.

Co je v těch stanovách tak super-skvělého, že se musely schválit za každou cenu?

Kdyby ten spor byl na samém počátku, jistě bych doporučoval smír a rychle schválit nějaké stanovy bez chyb, které by vyhovovaly všem. Ale tento rozjetý spor je už příliš daleko, soudní náklady dosahují pěticiferných částek. Takže strana, které si zatím vede lépe, nemá zájem o smír. Asi předpokládá, že má šanci na úspěch nikoliv 75%, nýbrž 100%.

Ta hierarchie nadřazený/podřazený právní text neplatí. Musíte přesně rozlišovat které ustanovení zákona je kogentní a které je pouze dispozitivní. Je tomu tak už od 1. ledna 2014. Poděkujte za to profesoru Karlu Eliášovi, hlavnímu autorovi občanského zákoníku.

• Do konce roku 2013 to bylo tak, že platil zákon. Cokoli se od zákona jen trochu odchylovalo, bylo prohlášeno za absolutně neplatné. Od roku 2014 máme „moderní“ občanský zákoník, který vyjadřuje „nový“ přístup státu k soukromoprávním vztahům. Zákon sice něco stanoví, ale jedním dechem připouští, že osoby mohou na zákon kašlat a zařídit se nějak jinak (protože mají svobodnou vůli). 

Proto jsou tak důležité stanovy, i když jde o dokument podružný ve srovnání se zákonem a jeho prováděcími předpisy.

Častou chybou je když si potrhlí statutáři myslí, že pouhou změnou stanov je možné jít proti obsahu prohlášení a proti vlastnickým právům, která vznikla dávno před vznikem SVJ. To ošem nejde.

SVJ je pouhým sluhou vlastníků jednotek. Není jejich pánem.

Justitianus