Jak dále vyplývá z ustanovení § 19 odst. 5 zákona o komunikacích rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace dopravní značkou zakazující stání silničních vozidel může být pouze dočasné (srov. slova … dočasně zakázáno stání… v ustanovení § 19 odst. 5 zákona o komunikacích). Znamená to, že oprávnění vlastníka komunikace k odstranění vozidla se může vztahovat jen na ten časový úsek, který je charakterizován veřejným zájmem a dočasností , jak vyplývají z příslušného rozhodnutí silničního správního úřadu; dříve ani později není vlastník komunikace oprávněn vozidlo odstranit. Zároveň z toho vyplývá, že není-li takový důvod dán, nemůže vlastník komunikace uplatňovat nejen oprávnění vozidlo odstranit, ale po naplnění veřejného zájmu a jeho dočasnosti je povinen takové vozidlo (případně vrak) vrátit na místo, odkud muselo být z důvodu veřejného zájmu a jeho dočasnosti odstraněno. Vyplývá to nejen z toho, že po realizaci veřejného zájmu již není žádný důvod, aby vozidlo bylo nadále odstraněno ( dočasnost již pominula), ale zejména z toho, že realizace oprávnění podle ustanovení § 19 odst. 5 zákona o komunikacích je zásahem veřejného práva do soukromého vlastnictví, jenž může být jen výjimečný a na základě zákona (srov. Čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, která je součásti ústavního pořádku České republiky).

Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že, je-li vlastníkem místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice v souladu s ustanovením § 19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, odstraněno silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice (nepřevzal-li poté vozidlo jeho provozovatel) po odpadnutí důvodu veřejného zájmu, pro který byla místní komunikace nebo průjezdní úsek silnice označena dočasně dopravní značkou zákazu stání silničních vozidel, povinen vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, odkud bylo odtaženo."