Aby bylo jasno – toto zrovna neobhajuji, jen popisuji: Ano, překvapivě, i ten zločinec – lupič má (dle GDPR) svá práva. Váš příklad je sice k ničemu, tam fakt lupič ničeho nedosáhne, ale jistě si pamatujete několik kauz z minulosti, kdy „správce údajů“ byl potrestán za zveřejnění záznamu z kamer – i s lupičem. Sice rozumím, že v době sociálních sítí je to možná k odhalení pachatele daleko efektivnější než předat záznam policii, ale je to nelegální… A opravdu se tam pak chrání lupičova osobnostní práva, jakkoliv to zní debilně. Zcela jiná situace je, pokud pak záznam zveřejní Policie za účelem nalezení pachatele.

K tomu zbytku – příklad je správný, já vůbec nerozporuji to, co dále rozvádíte. Ano, daný vlastník v tomto modelovém případě to měl řešit spíš jako přehlasovaný vlastník (jak úspěšně, to je ve hvězdách), to že tak neudělal na věci nic nemění – nezávisle na tom je ale pořád subjektem údajů a tedy pořád má své právo na námitku proti zpracování osobních údajů. (A znovu pro nepozorného čitatele dodám, že mu to patrně k ničemu nebude, ale…).

Mimochodem, za „šmírování“ to nepovažuji.