- Účetní (bez ověření) napsal: „Protizákonné, nesystémové a překvapivé je něco poněkud jiného, a to, že že pronajímatelem může být správce a nikoliv vlastník věci. Takovéto právo správci nepřísluší.“
Vážený Účetní (bez ověření), udivuje mne Vaše drzost a hloupost, se kterou se pouštíte do diskuse bez sebemenší znalosti věci.
Už samotný zákon o daních z příjmů výslovně uvádí, že pronajímat je možno i cizí majetek. Příjem z pronájmu je pak samozřejmě příjmem pronajímatele. Je to v zákoně uvedeno desetkrát. Ke stejnému závěru dospěla i konstantní judikatura soudů všech stupňů. Tu Vy ovšem neznáte, stejně jako jste nikdy nečetl zákon o daních z příjmů.
| Zákon č. o daních z příjmů nikdy neuvádí v souvislosti s pronájmem pouze osobu vlastníka. Naopak: v zákoně je (celkem na deseti místech!!!) u pronájmu vždy uvedeno označení „vlastník (pronajímatel)“. Zákonodárce tím dal najevo, že pronajímatelem může být i osoba odlišná od vlastníka. Viz § 23 a § 29 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů. |
Pokud jde o konstantní judikaturu, namátkou uvádím:
|
„[J]e třeba vyjít z ustanovení občanského zákoníku upravujících uzavírání smluv o nájmu (…). Obecné vymezení nájemní smlouvy (…) definuje nájemní smlouvu jako závazkový úplatný vztah mezi pronajímatelem a nájemcem, v němž pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.“ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2001, sp. zn. 28 Cdo 1603/2001 |
|
„Odvolací soud (…) vysvětlil, že pro oprávnění (…) pronajímatele s předmětem budoucího nájmu nakládat, které je předpokladem jeho práva věc platně pronajmout, není rozhodující, zda je tak oprávněn činit z titulu vlastnického práva k předmětu nájmu, či z jiného právního důvodu, například na základě souhlasu vlastníka předmětu budoucího nájmu.“ Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2004, č.j. 2 Cmo 273/2003–148 |
|
„… v teorii i soudní praxi je přijímán názor, že pronajímatelem může být i osoba odlišná od vlastníka, má-li právo tímto způsobem předmětem nájmu disponovat z jiného důvodu.“ Usnesení Nejyššího soudu 32 Odo 359/2005 ze dne 21.02.2006 |
|
„Z toho, že společenství vzniká přímo ze zákona a má právní subjektivitu i způsobilost právně jednat (byť omezenou na stanovený předmět činnosti), současně vyplývá, že ve věcech spojených se správou domu nejedná z pouhého pověření vlastníků jednotek, nýbrž vykonává svá práva a povinnosti jako by samo bylo vlastníkem (viz obdobně důvodová zpráva k zákonu č. 103/2000 Sb., zvláštní část, čl. I, výklad k bodu 8; citovaná důvodová zpráva je dostupná např. v ASPI pod identifikačním číslem /ASPI ID/ LIT52396CZ). Jestliže tedy ustanovení § 9a odst. 1 písm. c/ zákona č. 72/1994 Sb. výslovně zahrnuje mezi právní úkony, jež je společenství oprávněno činit v rámci předmětu své činnosti (správy domu ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb.), smlouvy o nájmu společných částí domu nebo i jednotek ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek, je zřejmé, že společenství přísluší tyto smlouvy uzavírat namísto vlastníků jednotek, a to tzv. vlastním jménem a na vlastní účet.“ Usnesení Nejvyššího soudu 26 Cdo 5610/2015 ze dne 22. srpna 2016 |
|
„Jestliže tedy zákonodárce svěřil společenství rovněž kompetenci uzavírat – vlastním jménem a na vlastní účet – smlouvy o nájmu společných částí domu nebo i jednotek ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek, nelze mít žádných pochyb o tom, že výnosy z uvedených prostor (úplata za jejich užívání třetími osobami) jsou ze zákona jeho příjmem (a nikoli příjmem jednotlivých vlastníků jednotek). “ Usnesení Nejvyššího soudu 26 Cdo 5610/2015 ze dne 22. srpna 2016 |
Justitianus
Poslední komentáře