Pane člensvj, podnikáním je každá činnost provozovaná (A) soustavně a (B) za účelem dosažení zisku. Podle živnostenského zákona je podnikáním i poskytování ubytovacích služeb (je to klasifikováno jako živnost volná). Jde tedy o podnikání, i kdybyste v účetnictví vykázal ztrátu.
Z uvedeného plyne, že jednotka která slouží k poskytování ubytovacích služeb je provozovnou podnikatele. Vztahují se na ni podmínky stanovené živnostenským zákonem (povinnost označit provozovnu, povinnost doložit živnostenskému úřadu právní důvod užívání provozovny, pokud to neplyne z obsahu katastru, atd.).
- Jestliže snad tvrdíte, že činnost přes Airbnb neprovozujete soustavně a tedy nejste podnikatelem, budete to možná muset prokazovat na výzvu finančního úřadu, případně na výzvu živnostenského úřadu. Ono je to tak zařízeno, že daňový subjekt může úřadu tvrdit cokoliv; je ovšem povinen své tvrzení také prokázat.
Abychom se vrátili k tématu této diskuse: SVJ není ani finanční úřad, ani stavební úřad, ani živnostenský úřad. SVJ není vůči vlastníkovi jednotky ve vrchnostenském postavení – není totiž státním úřadem. SVJ je pouhý sluha vlastníka domu v soukromoprávní oblasti. Proto nemůže vlastníkovi jednotky zakázat ubytování v bytě či v nebytovém prostoru.
SVJ může vlastníka jednotky „nabonzovat“ finančnímu/stavebnímu/živnostenskému úřadu. A to je asi tak všechno, co SVJ může v této věci dělat.
Doplněno dne 19.06.2023:
|
V případě, že vlastník jednotky užívá byt k jinému účelu, než vyplývá z prohlášení (§ 1166 o. z.) např. právě k ubytování cizích osob ke krátkodobému pronájmu a opakovaně (dlouhodobě) tím ruší obvyklý klid a pořádek v domě, má společenství vlastníků možnost postupovat podle § 1184 odst. 1 o. z. a navrhnout nucený prodej jednotky toho vlastníka, který přes písemnou výstrahu své povinnosti porušuje způsobem podstatně omezujícím nebo znemožňujícím výkon práv ostatních vlastníků jednotek, přičemž tento proces byl upřesněn a zjednodušen provedenou novelizací občanského zákoníku zákonem č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinné od 1. 7. 2020. usnesení Nejvyššího soudu 26 Cdo 854/2022 ze dne 15.03.2023 |
K možnosti naznačené Nejvyšším soudem ovšem poznamenám, že toto teoretické řešení je v praxi naprosto neprůchodné. Svědčí o tom fakt, že od roku 2014 nebylo ustanovení § 1184 použito ani jednou. Nebyl zaznamenán dokonce ani žádný neúspěšný pokus o vyvlastnění bytu.
Nejvyšší soud nám tedy marně nabízí tuto nepoužitelnou atomovou bombu. Ustanovení § 1184 je mrtvě narozené dítě. Stejně dopadl § 14 dřívějšího zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů.
Justitianus
Poslední komentáře