Anonymous, opakovaně zde píši, že většina advokátů nerozumí bytovému vlastnictví. Totéž platí i pro soudce. Konstantní judikatura je plná opakujících se omylů a porušení práva. Tyto zjevné nespravedlnosti se staly konstantními jen proto, že pár soudců udělalo stejnou školáckou chybu vícekrát po sobě.

☀ Namátkou uvádím stále se opakující chyby soudců v určení společných částí: Místnost, balkon, terasa, lodžie či kóje jsou jen prázdné prostory plné vzduchu, ke kterým nepatří stavební konstrukce. Jedinou výjimkou výslovně v zákoně uvedenou jsou nenosné příčky mezi místnostmi bytu.

☀ Dodnes neodstraněnou chybou je konstantní tvrzení soudů, že SVJ(1994) je osobou upravenou „tímto zákonem“, to jest občanským zákoníkem. Nikdy tomu tak nebylo, protože jde o osobu od počátku upravenou zákonem č. 72/1994 Sb.. Občanský zákoník upravuje jiné osoby, které vznikaly teprve od 1.1.2014 a které zákonodárce pouze označil shodně.

☀ Typickým příkladem pošlapání ústavy je přechod dluhů na nabyvatele jednotky. Podle zákona č. 72/1994 Sb. neexistoval přechod dluhů, protože šlo o osobní závazek nijak nespojený s vlastnictvím jednotky. Totéž platilo po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Ale soudy začaly jako na běžícím pásu vynášet protiústavní judikáty, založené na lživém tvrzení že dluhy prý najednou přecházejí aniž by se o tom zákon zmiňoval.
Tento protiústavní stav skončil teprve dne 1.7.2020, kdy nabyla účinnosti novela NOZ: ta ten dosud neexistující přechod dluhů konečně zavedla do českého práva výslovným ustanovením § 1186 odst. 2. Po šesti letech a po řadě protiústavních judikátů soudů všech stupňů!!! Zde o tom psával lake, a měl ve všem pravdu.

Anonymous, jen chci upozornit, že ani znalost práva nezaručí úspěch ve sporu, narazíte-li na typického českého soudce-popletu, který je ochoten znásilnit právo a pošlapat ústavu a není schopen myslet vlastním mozkem.

Advokáti zpravidla neodpovídají za neúspěch klienta ve sporu. Advokát činí procesně-právní rozhodnutí a provádí úkony v daných termínech. Taktiku a strategii vedení sporu však na advokáta neházejte.

Jestliže Váš advokát neučinil včas procesní úkon (a Vy jste následkem toho byl ve sporu neúspěšný), pak máte šanci na náhradu škody. Jestliže pochybení advokáta mělo spočívat v nesprávné radě, budete to jen těžko prokazovat. Advokáti si vedou záznamy o jednání s klienty tak, aby bylo zřejmé že konečné rozhodnutí bylo na klientovi samotném.

A na závěr: i kdyby Vám advokát poskytl právně bezchybnou radu, soudci dokáží právo tak zprasit, ohnout a ignorovat, že se spravedlnosti nedovoláte. A to ani u Ústavního soudu, který s oblibou označí zjevnou protizákonnou nespravedlnost za „konstantní judikaturu“. A máte po žížalkách, a práva se nedovoláte.

Justitianus