- Adviser napsal: „Trapné okecávání. Nic víc.“
Pane advisere, pak tedy podle Vás „trapně okecával“ i Nejvyšší soud, když v nedávném rozsudku 26 Cdo 235/2021 uvedl:
|
Lze tak uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, došel-li k závěru, že žalovaný své povinnosti vlastníka jednotky ve vztahu k předmětným bytovým jednotkám neplnil, jestliže nehradil příspěvky vlastníka na správu domu v souladu s řádně doručenými měsíčními předpisy, a z tohoto důvodu je povinen uhradit dlužnou částku za předmětné období spolu s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. |
S potěšením konstatuji, že můj názor je v souladu s ustálenou judikaturou.
Soudci soudu nalézacího, odvolacího i Nejvyššího měli (stejně jako já) jasno v tom, že povinnost žalovanému vznikla teprve doručením předpisu plateb od SVJ. Ani žalobce, ani soudy nespojovaly povinnost žalovaného hradit příspěvky na správu s datem rozhodnutí shromáždění. (To je ostatně každému jasné, protože rozhodnutí shromáždění zpravidla neobsahuje konkrétní výše plateb jednotlivých vlastníků jednotek; tuto výši vypočte SVJ teprve dodatečně.)
Už jsem to přece napsal: rozhodnutí shromáždění je pouze právní událostí, která zavazuje pouze právnickou osobu SVJ k určitému chování v budoucnu. Pro vlastníka jednotky je závazné teprve právní jednání SVJ – to jest doručení předpisu plateb na následující období. Pravdu mám tedy já a Nejvyšší soud.
Pane advisere, pokud se Vám tato skutečnost nelíbí, jděte si stěžovat na Nejvyšší soud, nebo na lampárnu ;-).
Justitianus
Poslední komentáře