pirát, -a m. námořní lupič. Pirát, přepadávající bohaté, exotické náklady cizích lodí a obohacující se jich lupem. Kar. Francie zabrala Tonkin, ovšem ne bez bojů s čínskými piráty. Čes. pol. D člověk, který bezohledně koná něco, z čeho má zisk. Zepsutá revoluce jen upevní starý řád, zosobněný tady v moderním peněžním pirátu, řediteli průmyslového koncernu. Sez. To jsou ti společenští piráti, kteří hledají ve veřejných místech kořist pro svoji vášeň. Kronb. Každý trest je malý pro silniční piráty (o automobilistech, kteří po zavinění neštěstí ujedou). Nár. práce.

Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) https://psjc.ujc.cas.cz/