A jak teda chcete vy dva – Jolly a Ava, utnout to „pseudohospodaření“ s našimi penězi? (Neberte to, prosím, jako agresi, je to pokus o posunutí diskuse ;-) společensky správným směrem.)

Vím, že současný názor právníků je shodný s vašim, ale je to tak správně? Jak mi může advokát říct, že o 60 tisíc Kč se nestojí za to soudit (vlastní zkušenost před 10 lety. By mě zajímalo, zda i zde inflační nárůst zaznamenal „body“, možná to je teď už 80 nebo 100 tisíc Kč), když pro řadu lidí v téhle zemi je taková částka existenční? Pro některé představuje i několikaměsíční příjem.

Já to vidím tak, jak uvedu na příkladu: když každý měsíc okrádám 100 oveček s totožným podílem o „zanedbatelnou stovku“, tak za rok to dělá 100 * 100 * 12 = 120.000 (nebo :-D tak nějak), a to je za hranou trestného činu, ne? Přitom ta stovka je vlastně „jen“ dvoukačka, ale vynásobená velikosti podílu, což je zcela regulérní výpočetní postup, jen se špatným číslem. Jo, těžko se to vysvětluje v Absurdistánu, kde se o povinné maturitě z matematiky rokuje 30 let.

Ale kdo a kdy to má vyřešit, když se to týká teď a tady nás?

No ale abych vám i poradila, Avo, tak dodávám – nastudujte si vše, co se týká vašeho „vlastnictví“, základ napsal Justitianus výše – v Absurdistánu nezbývá, než se stát samostudovaným vědcem přes problematiku bydlení, protože není kam uhnout ani se kam obrátit, když se nechceme nechat okrádat. K problematice vyúčtování služeb se vážou dva zcela základní předpisy, a to zákon č. 67/2013 Sb. a jeho prováděcí vyhláška č. 269/2015 Sb. A pak spousta dalších předpisů, informací…