„Domněnka byla, že jednání může plánovat na kdovíkdy a rozhodnbout od stolu může skoro hned.“

Nemůže rozhodnout hned (bez nařízení jednání). Bez nařízení jednání může rozhodnout jen v případě, že žaloba byla žalovanému skutečně doručena (doručení fikcí je v takovém případě vyloučeno).

Budete-li souhlasit s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud pravděpodobně zašle žalobu (podobně jako platební rozkaz) spolu s kvalifikovanou výzvou k tomu, aby se žalovaný k žalobě vyjádřil – nevyjádří-li se, má se za to, že nárok žalobce uznává. Nicméně pokud se dá očekávat, že žalovaný zásilku od soudu nepřevezme, budete zkrátka pouze čekat, a to konkrétně na to, než soud žalovanému zašle výzvu k vyjádření se spolu se žalobou, budete čekat, než se zásilka vrátí soudu zpět jako nedoručitelná, budete čekat, než se příslušný soudce podívá do diáře a nařídí na nějaký den jednání (přitom termín musí volit dostatečně dopředu), budete čekat, než nastane daný den jednání…

Není jednodušší prostě rovnou žádat nařízení jednání? Z jakého důvodu se vyplatí čekat, zda žaloba bude žalovanému doručena? Leda tehdy, přebírá-li zásilky. Protože pokud žalobu převezme a nebude nijak reagovat nebo bude reagovat tak, že nárok žalobce uzná, pak se rozhodnutí bez nařízení jednání může vyplatit. Pokud nárok neuzná nebo zásilku nepřevezme, i tak bude nařízeno jednání, ale to mohl daný soudce nařídit rovnou a nemusel zasílat žalovanému výzvu k vyjádření se očekávajíc, že možná nebude muset být nařízeno jednání, ne?

Cílem žalobce je co nejefektivnější cestou získat rozsudek. Pokud žalovaný nepřebírá zásilky, proč si tuto cestu komplikovat platebními rozkazy a souhlasem s rozhodnutím bez nařízení jednání, když ani první, ani druhé nevede přímo k cíli, protože rozhodnutí bez nařízení jednání v případě, kdy žalovaný danou zásilku zkrátka nepřevezme, nemůže být užito?

Takže ano – v případě, že žalovaný nepřebírá zásilky, je rychlejší vyjádřit nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání a procesně celou záležitost vést k získání rozsudku pro zmeškání.