NS již zveřejnil rozsudek 26 Cdo 2998/2020, kterým potvrdil, že nárok na pokutu dle § 13 zákona o službách vzniká na základě vyúčtování, které není řádné, tj. neobsahuje předepsanou náležitost nebo uvádí špatné ceny.

viz rozsudek 26 Cdo 2998/2020 – Poskytovatel služeb tedy splní svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, neučiní-li tak (a není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je nevyúčtoval řádně), je v prodlení s touto svou povinností a je povinen (není-li důvod pro odepření práva na pokutu) zaplatit příjemci služeb pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou. Soud proto i v řízení o zaplacení pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění před novelou, musí zkoumat, zda vyúčtování služeb, s nímž poskytovatel služeb seznámil příjemce služeb (před zahájením řízení či v jeho průběhu), bylo řádné (tj. v souladu s nájemní smlouvou a s právními předpisy jej regulujícími). Od těchto závěrů není důvod se odchýlit ani za právní úpravy účinné od 1. 1. 2016, tj. po novelizaci ustanovení § 13 zákona č. 67/2013 Sb. zákonem č. 104/2015 Sb., při níž došlo ke snížení denní maximální výše pokuty (na 50 Kč za každý den prodlení), byla upravena možnost, aby si strany výši pokuty ujednaly, a dále novela přinesla jen drobné formulační úpravy a doplnění o demonstrativní výčet povinností jak příjemce, tak i poskytovatele služeb, jejichž nesplnění má za následek povinnost zaplatit druhé straně pokutu.

Pan Justitianus se tedy mýlí, když tvrdí, že stačí doručit neřádné vyúčtování a nárok na pokutu nevzniká!