Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v soudním řízení týkajícím se žaloby o zaplacení částky 106950 Kč s příslušenstvím, podané žalobcem Radoslavem Seidlem proti stěžovateli (žalovanému SVJ). Stěžovatel [SVJ] vykonává správu bytového domu, v němž žalobce vlastní bytovou jednotku a garáž. Jelikož stěžovatel [SVJ] jakožto poskytovatel služeb v letech 2016 až 2018 neplnil svou povinnost doručit žalobci (příjemci služeb) řádné, resp. bezvadné vyúčtování za poskytnuté služby, žalobce měl za to, že k těmto vadným vyúčtováním je nutno přistupovat tak, jakoby mu nikdy nebyla doručena. 

Stěžovatel [SVJ] se proto dle žalobcova názoru dostal do prodlení, pročež mu náleží pokuta ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“). 

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „obvodní soud“) uvedenou žalobu zamítl (výrok I.) a stěžovateli [SVJ] přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 24236,30 Kč (výrok II.). Zamítavý výrok v meritu věci odůvodnil tím, že nárok na zaplacení pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. vzniká pouze v případě, kdy poskytovatel služeb nedoručí žádné vyúčtování, nikoli v případě, kdy je toto vyúčtování sice doručeno včas, avšak trpí jistými obsahovými vadami. (…) 

O odvolání rozhodl městský soud [rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 č. j. 35 Co 72/2020–83] tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit stěžovateli [SVJ] náklady odvolacího řízení ve výši 13746 Kč (výrok II.). Odvolací soud potvrdil meritorní výrok obvodního soudu jako věcně správný, přičemž poukázal na judikaturu jiných obecných soudů v obdobných věcech, jakož i na judikaturu Ústavního soudu.