Argumentace stěžovatele:
„S ohledem na ústavně zaručené vlastnické právo každého vlastníka bytové jednotky (…) SVJ není oprávněno stanovit výši příspěvku tak, aby několikrát převyšoval předpokládané náklady.“

Závěr Ústavního soudu:
"V posuzovaném případě bylo rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek o navýšení příspěvku na náklady spojené se správou domu učiněno na základě zákona (§ 15 odst. 2 a 3 zákona o vlastnictví bytů), a tedy zcela v souladu s čl. 4 odst. 1 Listiny. (…) [R]ozhodnutí bylo řádně přijato. Zákonný základ platební povinnosti stěžovatele tak bezpochyby existuje. Ústavní soud rovněž neshledal, že by uložená platební povinnost měla na stěžovatele rdousící, resp. likvidační účinek, který by případně mohl vést k závěru o porušení práva na ochranu vlastnictví. (…)
Ústavní soud (…) ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.