AsiTak napsal tento nesmysl: „Každou výdajovou položku finančního plánu tedy i rozpočtu můžu považovat implicitně (tj. automaticky) za náklad předpokládaný a nutný.“

Nikoliv, nemáte pravdu. I osoba která nedosahuje rozum průměrného člověka (§ 4 zákona č. 89/2012 Sb.) je schopna rozpoznat který náklad je nutný a který není nutný. Buď to nedovedete rozpoznat, nebo jste předseda výboru a jste zvyklý tahat vlastníky za nos. Pro případ že platí první z obou možností, dám Vám příklad z oblasti, kterou byste snad rozpoznat mohl. Který z těchto nákladů na domácnost je nutný a který nikoliv nutný?

• náklady na potraviny pro domácnost
• zimní boty (u starých se už odtrhla podrážka)
• oprava pračky (netopí)
• nový spojler na škodovku (soused má taky spojler, AsiTak chce ještě větší)
• Apple iPhone (syn pana AsiTak má sice fungující starší mobil, ale spolužáci se mu smějí že má starý krám)
• dovolená na Mallorce pro celou rodinu pana AsiTak

Pane AsiTak, nejen osoba s rozumem průměrného člověka (ba i osoba s rozumem podprůměrného člověka) umí rozpoznat, které tři náklady jsou nutné a které jsou nikoliv nutné.

S náklady na společné části domu je to stejné – jde to rozpoznat, pokud to ovšem člověk rozpoznat chce a rozpoznat umí. Náklady nutné jsou:

• náklady k zachování stavby a k zachování jejích funkcí (viz stavebné zákon)
• náklady na údržbu a opravy společných částí tak, aby se nestala zdrojem ohrožení zdraví, života nebo majetku (viz obecná prevenční povinnost)
• náklady na odstranění poruch a havárií (nutné k zachování funkcí domu)
• náklady na předepsané kontroly, prohlídky a revize technických zařízení (předepsáno celostátně účinnými předpisy)

Naopak nutnými náklady zpravidla nejsou ty, které se v účetnictví zařazují jako technické zhodnocení majetku. Sem patří např. zateplení fasády, vybudování fotovoltaických panelů na střeše, zlaté kliky, tepelné čerpadlo namísto plynového kotle, pořízení kamerového sysytému. To jsou náklady na „něco extra“ – něco co není nezbytně nutné k zachování domu. Zákon č. 89/2012 Sb. to označuje jako „zlepšení společných částí“.

Na nutné náklady bylo SVJ oprávněno vybírat zálohy podle § 15 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., protože jde vždy o náklady způsobené stárnutím a „vybydlováním“ stavby. Je tedy spravedlivé, aby se na těchto nákladech podíleli všichni po celou dobu kdy dům užívají, bez ohledu na dobu kdy se oprava/údržba uskuteční. Proto tedy zálohy, a proto se zásadně NEVRACEJÍ.

Naopak u nákladů nikoliv nutných by vybírání záloh do budoucna znamenalo, že SVJ vytáhne peníze z osob, které možná přestanou být vlastníky jednotky dříve než se dočkají toho nového krásného zhodnocení: zateplení, plastových oken, pozlacených klik či tepelného črpadla. Pokud byste je nutil hradit zálohy na toto, pak je nutíte nedobrovolně přispívat na zhodnocení CIZÍHO majetku v budoucnu. Portože ty zálohy na zlaté kliky jim nevrátíte, že?

Proto se v zákoně o vlastnictví bytů předpokládalo, že tyto „nikoliv nutné“ náklady budou hrazeny nejspíše úvěrem, který bude splácet teprve dodatečně po zlepšení domu. Tak je to i spravedlivé, protože dluh splácejí pouze ti, kdo v domě aktuálně vlastní jednotku a mohou tedy to skvělé technické zhodnocení užívat ke svému prospěchu.

Justitianus