Pane Hofmane, ono je z hlediska interpretačních pravidel úplně jedno zda svou vůli projevila fyzická osoba ing. Miloš Zeman, nebo zda jde o projev vůle prezidenta České republiky. Doufám, že nepopíráte, že prezident může mít svou vůli, že ji může projevit, a že v rámci svých ústavních pravomocí právnē jedná.

Pokud jde o Váš výklad Ústavy, máte pravdu, že prezident má povinnost přijatý zákon podepsat. Použití třetí osoby jednotného čísla v nepodmiňovacím způsobu („podepisuje“) má jediný význam – zákonem uložená povinnost. Prezident je s tím podpisem až druhá osoba v pořadí po předsedovi Poslanecké sněmovny (pokud budeme pořaddí uvedené v Ústavě považovat za důležité).

Jenomže je známo, že Ústava není právě dokonalým právním dílem. Obsahuje mnohé „díry“ a nedává odpovědi na všechny možné eventuality. To je právě i problém s podpisy ústavních činitelů: Ústava říká jasně, že návrh zákona je přijat již okamžikerm kdy je schválen sněmovnou (čl. 46 odst. 3, čl. 47 odst. 3, čl. 48). Podpisy tří ústavních činitelů jsou – podle ústavy – pouhým „ocáskem“, který u přijatého zákona může a nemusí být. Právě v tom je nedůslednost české ústavy, že nespecifikuje zda podpisy tří ústavních činitelů mají nějaký konstitutivní význam (conditio sine qua non), nebo jde jen o čistě formální (a nikoliv nezbytnou) „dekoraci“, aby na poslední stránce zákona nezůstslo příliš mnoho prázdného místa.

Legislativní význam má bezpochyby pouze vrácení zákona prezidentem – ale jak vidíme, i na to lze zvysoka kašlat, když prezident je popleta a ústavní činitelé neznají Ústavu.

Zbytečně bychom se vyčerpávali v hledání smyslu toho nesmyslu.

Obdobně neurčité je postavení premiéra při demisi: je pouze jedním z členů vlády, a tedy může podat demisi jako každý jiný ministr. Není tedy pravdou, že by při (osobní) demisi premiéra automaticky měla padnout celá vláda. Podle článku 76 Ústavy platí, že vláda rozhoduje ve sboru. O demisi vlády by tedy musela rozhodnout CELÁ vláda na svém zasedání. Přesto byla porušena Ústava např. při Nečasově osobní demisi, kdy se toto všeobecně (a nesprávně) považovalo za demisi celé jeho vlády. Opět díra v Ústavě, a snaha „ústavních“ právníků obhájit postup rozporný s ústavou. Vzpomeňme si na diskuse ohledně Sobotkovy chystané (avšak nakonec nepodané) demise, a na Zemanův výklad tohoto kroku…

A tak bychom mohli pokračovat. Pan Rychetský a spol to tenkrát ušili poněkud horkou jehlou, ale opravit se to nikdo nechystá.

Justitianus