Radko, opět prokazujete, že neznáte daňový řád. Je to zřejmé z Vašeho tvrzení o „odstranění pochybností“.

• Podle § 89 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, platí, že má-li správce daně konkrétní pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení a dalších písemností předložených daňovým subjektem nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, vyzve daňový subjekt k odstranění těchto pochybností.

Z uvedeného plyne, že jakékoliv „odstraňování pochybností“ podle § 89 by se mohlo týkat pouze toho, co tazatel sám uvedl a předložil v písemnostech. Já ovšem tazateli radím, aby se s orgány obce nebavil a aby jim v žádném případě nepředkládal jakékoliv písemnosti. V tom případě nemůže být uplatněn ani § 89, neboť zde není ani daňové tvrzení, ani nějaká písemnost. Nemohla tedy vzniknout pochybnost o pravdivosti údajů v těchto (neexistujících) písemnostech. Proto se neuplatní § 89 o odstraňování pochybností.

Ostatně pochybnosti ohledně daňového přiznání tazatele by byl oprávněn řešit pouze místně příslušný Finanční úřad. Nikoliv obec! To už jsem zde přece napsal …

Ouředníci obce předpokládají, že zastrašený a zmatený tazatel jim začne něco vykládat (a dají to ihned do zápisu). Čekají, že jim začne nosit lejstra, nájemní smlouvy a další písemnosti. Jakmile bude cokoliv tvrdit, nebo předloží jakoukoliv písemnost – mohou se na začít točit a prohlásí, že mají pochybnosti – a v pochybnostech by bylo povinností tazatele tyto pochybnosti do nekonečna odstraňovat. Zkrátka ouředníci počítají s tím, že tazatel se sám"nabonzuje", a že jej na něčem přichytí. A proto tazateli jednoduše říkám: orgánům obce žádné vysvětlení nepodávat, ani jim žádné písemnosti nepředkládat. Nic ouředníkům netvrdit. Na otázky neodpovídat.

Je zjevné, že nerozumíte obsahu daňového řádu. Střílíte od boku dětinská tvrzení, která nemají žádnou oporu v zákoně.

Justitianus