PeKu, píšete zde nesmysly.

Jak už napsal JaVa: pro vlastníka jednotky platí pouze prohlášení a stanovy, případně zákon (není-li jeho znění odlišné od prohlášení či od stanov). Pouhý odkaz ve stanovách na nějaký cár papíru s názvem „domovní řád“ – to nemá právní účinky pro nikoho.

Žádné přestupky či jejich ceník nemůže SVJ vyhlašovat. Přestupky jsou upraveny ve veřejnoprávním předpisu a rozhoduje o nich orgán státu. Nemohou tedy být odlišně upraveny ve stanovách. A v jakémsi „domovním řádu“ už vůbec ne.

• Parkovací místo není samostatným předmětem právních vztahů. Jde jen o pár čar namalovaných na zemi ve společné garáži.
• Nemůže se jednat ani o součást bytu, protože to není místnost (§ 2 písm. b) zákona č. 72/1994 Sb.). Ostatně parkování vozidel neslouží k uspokojení potřeby bydlení.

Vaše prohlášení je vadné, ale to jste mohl poznat už dávno: je-li v něm použito označení „příslušenství bytu“, pak se nejedná o žádný vlastnický vztah. Podle § 121 odst. 2 tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb. platilo, že příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány. Není zde ani slovo o VLASTNICTVÍ těchto místností a prostor. Mohou být (a zpravidla bývají) společné: balkon, lodžie, terasa, prádelna, sušárna, kočárkárna, sklepní kóje, atd. To platí i když je užívá pouze jednotlivý vlastník jednotky. Vy si opravdu myslíte, že vlastníte 10 metrů čtverečních betonu a k tomu ty čáry na podlaze? Je snad tato parcela zapsaná v katastru pod svým parcelním číslem jako nemovitá věc ve Vašem výlučném vlastnictví?

Pokud byste (spolu)vlastnil některou část domu (která není místností), muelo by to ve vašem prohlášení vlastníka být uvedeno jako část, společná vlastníkům jen některých jednotek (§ 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 72/1994 Sb.).

Proto jste došel k nesprávnému závěru ohledně parkovacího stání v domě tazatele. Celá místnost je společná. Její režim užívání bude tedy takový, jaký je určen v prohlášení a jaký si odhlasují všichni spoluvlastníci této místnosti. Při tom samozřejmě nemohou většinově rozhodovat o věcech, které jsou „natvrdo“ určeny v prohlášení. Pochybuji ale, že by v prohlášení byla zmíněna možnost nechat na parkovacím místě pro automobily povalovat nosič kol, nebo naskládat krabice od banánů se starým šatstvem, nebo tam skladovat stavební materiál.

Justitianus