Pane . (bez ověření), je ovšem nebetyčný rozdíl mezi případem kdy je to v prohlášení, a případem kdy to není v prohlášení.

Je to stejný rozdíl jako mezi dobrovolně sjednanou smlouvou a trestným činem útisku.

• V prvním případě víte do čeho jdete: máte v prohlášení jasně napsáno kterou společnou část budete užívat výlučně a jakým způsobem (nebo v jakém poměru) budete za to případně připlácet. Podle toho se svobodně a dobrovolně rozhodujete zda koupit či nekoupit byt.
• Ve druhém případě Vás developer naláká na byt s balkonem a garážovým stáním (za ten byt zaplatíte o 300000 Kč víc). Pak – po koupi a po roce – vznikne SVJ, a shromáždění Vám odhlasuje navýšení Vašich příspěvků o 2000 měsíčně. Pak nastane vyhrožování: plať co jsme ti určili, nebo to dáme k soudu!

Rozumíte tomu rozdílu? To první je běžné dobrovolné ujednání. To druhé je podvod a gangsterský podraz. Americká mafie to praktikovala pod pojmem „racketeering“.

Už od doby rakouského zákoníku ABGB (1811) soudy konstantně judikují, že spoluvlastníci mohou menšinového spoluvlastníka vyloučit z užívání společné věci. Vyloučenému spoluvlastníkovi ovšem náleží náhrada ve výši „nájemného v místě obvyklého za obdobný předmět pronájmu“. Takže obecně platí, že spoluvlastník nemá jistotu, že v budoucnu nedojde ke změně v užívání, a nemá ani jistotu, že za zvýšený rozsah svého užívání po něm nebudou spoluvlastníci nic požadovat.

S bytovém spoluvlastnictví je to ovšem jinak! Spoluvlastníci si sjednali speciální smlouvu zvanou prohlášení, a od ní se mohou odchýlit pouze se souhlasem dotčeného vlastníka. Neexistuje tedy většinové rozhodování shromáždění o věcech, které jsou jednoznačně upraveny v prohlášení.

Opačný názor byl od samého počátku protiústavní.

Justitianus