Pokusím se o rozbor podle Vyhlášky č. 269/2015 Sb., ale půjdu na to od konce:

Jsem názoru, že stoupačky a vodorovné trubky s topným médiem zásobující otopná tělesa samy o sobě nejsou otopnými tělesy = Příloha 1. A. 2. b) říká: „Je-li v místnosti bytu či nebytového prostoru bez otopného tělesa neizolované potrubí vnitřního rozvodu tepla (vertikální rozvody přívodní i zpětné, horizontální rozvody přívodní i zpětné, přípojky k otopným tělesům delší jak 0,5 m), zvýší se koeficienty stanovené dle počtu stěn o hodnotu navýšení stanovenou podle vzorce…“ Rozlišují se zde pojmy „potrubí“ a „otopné těleso“ a mluvnicky to není souřadně.

Jednotky s vlastním topením, které ale sousedí s jednotkami napojenými na centrální zdroj tepla, se budou podílet na úhradě základní složky nákladů na centrální vytápění v poměru započitatelných ploch jednotek.

Započitatelné plochy nevytápěných místností se počítají podle Přílohy 1. A. 2. a) a b). Je to sice makačka, ale s přesnými plánky jednotek, prostorovou představivostí a trochou matematiky druhého stupně ZŠ se to zvládne.

Spotřební složka nákladů na vytápění se podělí pouze mezi vlastníky napojené na centrální zdroj.

Příloha 1. A. vyhlášky 269/2015 Sb. právě v bodě 2. b) pamatuje na průchod stoupaček (nevylučuje i cizí) nevytápěnými místnostmi a stanovuje vzorec upravující koeficient pro výpočet započitatelné plochy místnosti. Někdy vyjdou šíleně vysoká čísla, ale výsledek nesmí přesáhnout 1.0, což je koeficient stejný jako pro místnost s otopným tělesem v bytě (horší to už nebude).

Domnívám se, že pro stanovování koeficientu započitatelné plochy podle stěn sousedících s vytápěnou místností je jedno, zda tuto stěnu ohřívá těleso napojené na centrální zdroj, nebo těleso v bytě s vlastním topením.