Ireno, pozor. Tomas zase blouzní a píše totální nesmysly. Je třeba tohtot grafomana ignorovat.
Vůbec nezáleží na tom zda byla nějaká „účast“ na nějaké „schůzi“. Nezáleží vůbec na tom zda se schvalovalo jakési „zúčtování za každý rok“ nebo dokonce „účetnictví“. Ten blb netuší o čem píše.
- Tomas napsal tento další totální nesmysl: „Naprosto rozhodující ale je aby soud došel k závěru že vaše kamarádka platí něco co platit nemá.“.
Je to samozřejmě úplně jinak. Soud se bude zajímat pouze o to, zda vyúčtování bylo řádné či nebylo řádné. Tedy zda obsahovalo všechny předepsané údaje a znělo na správnou částku. Při tom je bezvýznamné, zda částka na neřádném vyúčtování je vyšší, stejná nebo nižší než správná částka. Cituji namátkou z notoricky známého judikátu (který Vaše kamarádka samozřejmě dobře zná):
| O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů
(cen a záloh za dodávku tepla a teplé užitkové vody) lze hovořit a
vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto
vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a
je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši.
Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo
znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není
způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se
tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování
znějící na cenu ve správné výši. Jestliže tedy pronajímatel provede vyúčtování nesprávně, není zde (řádného) vyúčtování jako předpokladu pro vznik platební povinnosti nájemce. Protože (řádné) vyúčtování je také předpokladem pro vznik splatnosti částky v něm uvedené (nedoplatku), nestává se vyúčtovaná částka splatnou, a to ani z části. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že pozdější (řádné, správné) vyúčtování může (a většinou také bude), obsahovat číselně vyjádřeno zčásti nebo zcela i částky, jež byly původně (nikoli však řádně) vyúčtovány. Nejde zde totiž o to, zda číselně vyjádřeno bylo původní vyúčtování vyšší nebo nižší, případně stejné jako vyúčtování řádné (správné). Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16. července 1981, Cpj 164/80, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1983, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. února 1968, sp.zn. 7 Co 598/67, uveřejněný pod č. 15 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1969, a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 26. listopadu 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, uveřejněné pod C 2170 v sešitě č. 27 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 9. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 1742/2005, a z 24. června 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením z 12. května 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/2009/). Rozsudek Nejvyššího soudu 26 Cdo 4742/2010 ze dne 20.07.2011 |
Justitianus
Poslední komentáře