Pane Pepo, napřed k tomu Vámi tvrzenému „úmyslu zákonodárce“: Připomenu Vám co o tom pravil pan Benda:

• „… jde o to, aby v těch případech, kdy dochází k rozúčtování různých společně odebíraných – ať už jsou to popelnice, vody, pokud nemají samostatné vodoměry, a další a další otázky – aby bylo jasné, kolik v tom bytě bydlí osob, a aby ty platby, které za nimi jdou, byly opravdu podle toho počtu osob, které tam jsou, a ne že je jeden vlastník, který si tam pravidelně každých 14 dní točí sedm až dvanáct návštěvníků a tváří se vůči těm ostatním: já vůči vám vůbec žádné povinnosti nemám a já se na vás můžu v úplném klidu vykašlat.“

Je tedy zcela zjevné, že ústavně-právní výbor neměl vůbec na mysli prázdné byty, nýbrž takové byty, které jsou bez kontroly užívány k ubytování (Airbnb, Booking a ostatní obdobné platformy). Je to jasné z těch počtů, které Benda uvádí. Naopak Benda dvakrát zdůraznil, že jde o skutečné počty osob v bytech.

Váš argument tedy nevyšel.

Mýlíte se naprosto, když tvrdíte „pokud je byt neobsazen, není užíván“. Musím Vám tedy vysvětlit základní principy, platné od dob římského práva. Vlastník má k věci více práv, například:

• Ius possidendi znamená právo věc držet.
• Ius disponendi znamená právo s věcí nakládat (zpravidla právním jednáním, převod práv k věci na jinou osobu).
• Ius fruendi je právo brát z věci požitky (naturální, nebo fructus civiles, např. nájemné z bytu, úroky z vkladu na účtu).
• Ius utendi, právo věc užívat – to je právě to právo, o kterém se zde bavíme.

Při tom platí, že vlastník své právo užívat věc vykonává nejen tím, že věc používá k nějakému rozumnému cíli a účelu, ale i tím, že věc nijak nepoužívá. Budete-li vlastnit pole, můžete je užívat i tak, že je necháte ležet ladem. Budete-li mít zlatý pohár, můžete jej užívat i tak, že jej nebudete používat vůbec nijak (ukryjete do trezoru, zakopete pod zem, hodíte do studny). Toto vše je součástí ius utendi.

Když jsme si vysvětlili teorii, vrátím se k Vašemu příspěvku: Vlastník, který ponechává svůj byt zamčený a prázdný, jej nepochybně užívá. Užívá jej právem vlastníka, ovšem „k jinému účelu než k zajištění bytových potřeb“. Proto se na tento případ použije § 2 písm. g) bod 3.

Justitianus