Pane Mazale, zjevně nerozumíte jednoduchému psanému textu. Proto činíte nesprávné závěry. Mazán byste tedy měl být spíše Vy.

(1) Podle sdělení tazatele tazatele platí, že „v našem SVJ se některé služby rozúčtovávají podle počtu osob nahlášeného vlastníkem“.

(2) Podle § 2 zákona č. 67/2013 Sb. platí ovšem jiná definice: osoby rozhodné pro rozúčtování služeb jsou „nájemce bytu a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v bytě po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období“, nebo „vlastník jednotky, pokud jednotku nepřenechal do užívání a osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v jednotce po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období“. Při tom obrat „lze mít za to“ označuje vyvratitelnou právní domněnku (https://cs.wikipedia.org/…omn%C4%9Bnka).

(3) Je zřejmé, že počet osob zjišťovaný podle § 2 zákona nemusí být shodný s tím, co vlastník či nájemce nahlásil. Jednoduše řečeno – vlastníci občas švindlují. Ostatně právě z tohoto důvodu je v § 13 zákona stanovena pokuta při nesplnění povinnosti příjemce služeb. Zjistí-li SVJ, že vlastník nahlásil počet osob v rozporu se zákonem, má právo i povinnost upravit počet osob podle § 2 – tedy podle toho, co o počtech osob „lze mít za to“. A vlastníkovi jednotky pak SVJ může udělit pokutu.

V SVJ tazatele však takto nepostupují, a podle jeho vyjádření budou v budoucnu nekriticky přebírat počet osob NULA, pokud to vlastník jednotky takto nahlásí. To ovšem není postup podle zákona. Proto jsem napsal, že v SVJ tazatele zjišťují jiné počty osob, než ukládá zákon: berou to, co vlastník nahlásil, bez jakékoliv kontroly a bez oprav.

Justitianus