Těžké čtení je to vždy, obtížné je se prokousat celým textem a hledat vzájemné souvislosti, když ještě neznáme řadu podrobností, které by záležitost osvětlily a doplnily. Některé moje závěry jsou poněkud jiné než vaše. Za prvé počet členů SVJ 19, z toho 11 přítomných a 8 zastoupených prostřednictvím PM. Soud 1. stupně přisvědčil žalobě na neplatnost usnesení o přijetí nových stanov odůvodněné neexistencí ustanovení o možnosti zastoupení ve stanovách. Jinými slovy vyhověl žalobě. Soud 2. stupně postupoval kreativněji, na jedné straně sice také souhlasil se stanoviskem, že ustanovení o zastoupení ve stanovách obsaženo nebylo, nicméně přepočítal hlasy a řekl, že počet přítomných (11 z 19) byl dostatečný k tomu, aby byl platný podle daného klíče pro hlasování o přijetí stanov. Takže na jednu stranu sice také sdílel myšlenku o chybějícím ustanovení o zastupování ve stanovách, což bylo podstatou žaloby, ale na druhou stranu řekl, že počet osobně zúčastněných vlastníků byl i tak dostatečný pro přijetí podobného usnesení a o nic jiného žaloba opřena nebyla. Nemohu tedy říci, že odvolací soud rozhodl stejně. On řekl, že k nějakému pochybení sice došlo, ale i tak nedošlo k zásadnímu rozporu se zákonem, neboť tak jako tak bylo přítomných pro hlasování dostatečný počet. Na to reagovala žalobkyně dovoláním, kdy upozornila na to, že podstatou její žaloby bylo tvrzení o postupu SVJ v rozporu se stanovami, které neobsahovaly možnost zastupování vlastníků a v podstatě lidově řečeno říkala, mne nezajímá počet skutečně zúčastněných osob a tím vyřešení případu, já tu záležitost chci vyřešit tím, aby stanovy onu záležitost obsahovaly přesně tak, jak se domnívám, že je správné. Dovolací soud však de facto oběma předcházejícím soudům vytkl, že nepostupovaly podle NOZ, kde oproti předcházející právní úpravě platí filozofie, co není zakázáno, je povoleno. Takže pokud by stanovy obsahovaly ustanovení o nepřipouštění použití PM, tak by žalobkyně spor vyhrála, jinak ne. Proč již nerozhodl dovolací soud sám, přesně nevím (někdy mohou) tak se podobným záležitostem nevěnuji, nicméně přikázal soudu nižšího stupně postupovat podle jeho názoru. A to vše již trvá 3 roky a ještě sporu není konce. Proto ta má řečnická otázka, kolik to vše bude stát. Ne kvůli tomu, že bych nevěděl, kde informace hledat, ale kdo na to má čas. Žalobkyni tedy vyhověl jen soud prvního stupně, další dva již ne. Podle mého laického názoru, “nejhůře” rozhodl první soud, který nevzal v úvahu novou právní úpravu, druhý soud se naopak snažil najít konstruktivní řešení, protože řekl, že tak jako tak hlasujících bylo dostatek a tak hlasování by bylo platné. Konečně dovolací soud to podle mého řekl filozoficky správně, nemusí být na vše nějaké konkrétní ustanovení zákona a pokud má být něco zakázáno, musí to být uvedeno. Podle mého žádné jiné rozhodnutí při vrácení sporu soudu nižšího stupně by být nemělo, než že žaloba bude zamítnuta. Uzavřu – li to soudce i advokát v pohodě, svůj plat obdrží tak jako tak a žalobce spláče nad výdělkem, protože prosoudí kalhoty. Ale jak říkám, zajímavé by bylo vědět skutečný důvod odmítání nových stanov, který byl natolik silný, že žalobkyni vedl k rozhodnutí se soudit. Ale proč mají být ostatní vlastníci rukojmím v mnohaletém sporu, který jsou nuceni spolufinancovat.