„… považuji se za její nedobrovolnou oběť. … Ke koupi nás přinutila městská část tím, že začala vyhrožovat prodejem třetí osobě … Myslíte, že tito lidé měli nebo dnes už mají nějaké know-how, jak spravovat bytový dům? Neměli a dosud nemají. …“ Vložil Misme, 29. Srpen 2019 – 12:58

Souhlasím s celým příspěvkem paní Misme. Nás oběti nucené privatizace bude více. Těch problémů je více. Začíná to nešťastnou terminologií. O pravé „vlastnictví bytu“ se nejedná. Toto je právní konstrukt, nikoli vlastnictví reálně existující věci. Vždyť není jasné ani vymezení této „věci“ (jak ukazuje toto forum). Označené „vlastnictví bytu“ je matoucí a nešťastné. Jedná se o spoluvlastnictví domu (tj. domovní spoluvlastnictví) spojené s právem užívat jeho vymezenou část. Označení bytové spoluvlastnictví je rovněž nešťastné, jedná se o spoluvlastnictví bytového domu, tj. domovní spoluvlastnictví. Bytové spoluvlastnictví znamená spoluvlastnictví bytu. Pojem správce je rovněž nejasný (jak ukazuje toto forum), v občanském zákoníku je na různých místech použit ve více různých významech, což je nepřípustné. Když jsou nejasné již základní pojmy, nemůže to fungovat.

Dům v hodnotě řekněme 100 000 000 Kč spravují (musejí spravovat, ze zákona) laici bez odborného vzdělání v oboru. To jednoduše nemůže fungovat. V Lidlu lidi koukají, jestli párky stojí 29,90 Kč nebo 24,90 Kč. A ve svém bytovém domě nedokáží (nemohou dokázat, nemají na to odbornost) ohlídat miliony.

Problémů je více, tenhle s terminologií a kvalifikací mě napadl jako první.

Řešení hledám přes 10 let.