IV.ÚS 1102/19 ze dne 21. 1. 2020

Ústavní stížnost se odmítá.

(…)

13. Dovolávají-li se snad stěžovatelé vlastnického práva, poněkud pomíjejí úvahy Nejvyššího soudu, který vyšel z toho, že právo jednotlivého vlastníka bytové jednotky je (zcela logicky) omezeno právy ostatních vlastníků bytových jednotek (jako spoluvlastníků bytového domu), a následně vysvětlil, proč se dané omezení vztahuje i na stěžovatele, resp. proč jejich postup spočívající v odpojení radiátorů od stávajícího systému ústředního vytápění domu a zřízení individuálního vytápění (přímo) zasahuje do vlastnických práv ostatních vlastníků, tedy že ústřední vytápění jednotek tvoří vzájemně provázaný systém, kde změna ve vytápění třeba jen jedné jednotky má vliv na vytápění domu jako celku, neboť tím vzrůstají náklady na vytápění pro ostatní vlastníky jednotek. Jestliže pak zejména z § 11 odst. 5 a § 13 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů obecné soudy vyvodily, že stěžovatelé nebyli oprávněni bez souhlasu všech vlastníků jednotek (a stavebního povolení) danou změnu (stavby) provést, jde o výklad podústavního práva, který Ústavní soud hodnotí jako plně korespondující s normativním obsahem čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny.

14. Námitka stěžovatelů, že společenství vlastníků jednotek není oprávněno účtovat žádné náklady na ústřední topení a ohřev teplé užitkové vody, je postavena na tom, že jednání stěžovatelů bylo v souladu s právem, tento předpoklad je však z výše uvedených důvodů nesprávný, a tudíž není důvod ani zpochybňovat oprávnění vedlejšího účastníka vyúčtovat předmětné služby, jak plyne z vyhlášky č. 372/2001 Sb. a zákona č. 67/2013 Sb., kterému odpovídá povinnost stěžovatelů tyto služby hradit, zde pak ve výši stanovené způsobem zakotveným v těchto právních předpisech (ostatně pokud by tomu tak nebylo, stěžovatelé by k újmě ostatních vlastníků jednotek těžili ze svého protiprávního jednání a výše uvedené závěry by ztratily svůj význam). Tyto i další námitky stěžovatelů byly dostatečně vypořádány v napadených rozhodnutích a Ústavní soud stěžovatele na příslušné úvahy obecných soudů pro stručnost odkazuje s tím, že se s nimi plně ztotožňuje.

15. Vzhledem k tomu, že nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv či svobod, kterých se stěžovatelé dovolávají, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2020