Nepopisuji volně, i když přesné znění je sklep č. 5. Vy jste ale napsal, že součástí jednotky nikdy nemůže být nebytový prostor a nebytový prostor je vždy jednotkou. Proto jsem se ptal, jestli ten sklep č.5 by měl být vedený jako samostatná jednotka. Že se podlahová plocha sklepa č. 5 započítává do VSP to chápu.

Že výmalba povrchu stěny není zásahem do společných částí taky chápu, ale výmalbu nelze provést na prázdném prostoru těchto místností jichž jsem podle Vás majitelem. Veškeré stěny, stropy i podlahy místností jsou přece společné jak uvádíte. Ale to už je asi moc velké pitvání a proto se vrátíme k balkónům a lodžiím.

Kdo platí rekonstrukci lodžie 2 Vložil Justitianus, 4. Srpen 2020 – 19:35

Uvádíte, že vše ostatní bude hrazeno společně, protože jde o společné části domu.

Jaký je Váš názor na níže uvedený text?

Nejvyšší správní soud totiž ve svém rozsudku vyložil, že balkón v budově ve spoluvlastnictví vlastníků bytů může být podle okolností ve spoluvlastnictví všech vlastníků bytových jednotek, nebo ve vlastnictví konkrétního vlastníka bytové jednotky, přičemž zásadní význam v tomto směru má prohlášení vlastníka budovy dle § 4 zákona o vlastnictví bytů. Dle § 4 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů totiž „vlastník budovy svým prohlášením (dále jen „prohlášení“) určuje prostorově vymezené části budovy, které se za podmínek stanovených tímto zákonem a v souladu se stavebním určením stanou jednotkami [§ 2 písm. h)] a společnými částmi domu [§ 2 pí sm. g)]“. K názorům vyjádřeným v tomto rozhodnutí se kloní i část komentářové literatury, dle níž mohou být příslušenstvím bytu (bytové jednotky) nejen místnosti, ale i prostory typu balkónů, lodžií a teras. Ve výslovné návaznosti na rozsudek ze dne 21. 12.2005, č. j. 1 As 2/2004 – 214, se tak uvádí, že „problém nelze vykládat mechanicky – tedy tak, že rozhraní společných částí domu a jednotek je zcela jasné. Je zřejmé, že hlavní nosné konstrukce domu jsou společnými vždy, to však neznamená, že by tento společný režim musely nutně mít všechny prostory jimi vymezené (např. prostor lodžie, a to třeba včetně dláždění). To by totiž znamenalo, že by společenství vlastníků jednotek mohlo s těmito prostory disponovat zcela volně, a také by je muselo plně financovat, a to ačkoli jsou tyto prostory z hlediska užívání zpravidla určeny pouze k vymezeným jednotkám. Podle názoru autorů je třeba i tuto věc posuzovat individuálně, a to zejména z hlediska účelu dotčených ustanovení. Pokud tomu tedy nebrání potřeba funkčního zajištění provozu hlavních konstrukcí jako společných částí domu či zajištění vzhledu domu, je třeba přiznat vlastníkům jednotek i vlastnická, případně výlučná užívací práva k takovému příslušenství jejich jednotek s odpovídajícími důsledky. V tomto směru bude záležet právě na prohlášení vlastníka budovy, jak budou tyto společné části vymezeny, zda jejich prostory budou určeny jako příslušející k jednotce“ (Novotný, M., Fiala, J., Horák, T., Oehm, J., Holejšovský, J. Zákon o vlastnictví bytů. Komentář. 4.Vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 19). Na uvedenou judikaturu navázal Nejvyšší správní soud vjiž vzpomínaném rozsudku ze dne 31.10.2012, č. j. 4 As 44/2012 – 29, v němž opět akcentoval tu část definice dle § 2 písm.g) zákona o vlastnictví bytů, která hovoří o tom, že pro účely tohoto zákona se společnými částmi domu rozumí části domu určené pro společné užívání.Ve svých závěrech týkajících se balkónu jako vlastnictví konkrétního vlastníka jednotky zdejší soud odkázal i na usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. III. ÚS 23/04, http://nalus.usoud.cz, dle něhož jsou „společné části domu upraveny jako části určené pro společné užívání, jejichž příkladmý výčet je dále uveden. Vyjmenované prostory však jsou společnými částmi domu, jen pokud slouží společnému užívání a jsou k tomuto užívání určeny, v opačném případě nikoliv“. Ve smyslu příslušné judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodl již i Krajský soud v Brně ve skutkově i právně podobném případě jako je nyní projednávaná věc, a to v rozsudku ze dne 15.10.2012, č. j. 30 A 104/2010 –143, www.nssoud.cz. I vtomto případě Krajský soud v Brně rozhodl, že se stavební povolení týkalo lodžie, která je součástí jednotlivé bytové jednotky, což vyplývalo z prohlášení vlastníka (obdobně jako v nynější věci se jednalo „o nahrazení původních balkonů lodžiemi, tedy jednalo se o změnu dokončené stavby, a to přístavbou, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně spojena s dosavadní stavbou“). Krajský soud v Brně přitom rozhodl,že rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo odvolání vlastníků jednotek zamítnuto jako nepřípustné, a to proto, že nejsou účastníky stavebního řízení, bylo v rozporu se zákonem [„Z Prohlášení vlastníka bylo tedy zjištěno, že balkony přináležející k jednotlivým bytům, nejsou společnými částmi budovy, a proto ust. § 109 odst. 1 písm. b) a písm. g) by mohlo být použito pouze v případě, že lodžie by byly společnými částmi domu, což v daném případě není.“]