Prosím vážené čtenáře této diskuze, aby si sami udělali názor.

Justicianus výše tvrdí: „Pan Zděšený člen ovšem toto usnesení obrací naruby a snaží se z toho dovodit opačné tvrzení: že prý „část určená k výlučnému užívání nemůže být společná“. Nic takového samozřejmě z usnesení III. ÚS 23/2004 neplyne. O takto formulované právní otázce se přece vůbec nerozhodovalo! To si vymyslel Zděšený člen sám. Argumentace usnesením ÚS je tedy nepřípadná.“

Ve zdůvodnění ÚS je ovšem napsáno:

„…Jak uvedl již odvolací soud, jsou tedy společné části domu upraveny jako části určené pro společné užívání, jejichž příkladmý výčet je dále uveden. Vyjmenované prostory však jsou společnými částmi domu jen pokud slouží společnému užívání a jsou k tomuto užívání určeny, v opačném případě nikoliv. Společné části domu pak lze dělit na ty, které objektivně svým stavebním určením slouží společnému užívání (střecha, schodiště) a dále na ty, které společnému užívání slouží v důsledku projevu vůle (např. vyčlenění místnosti coby sušárny) , přičemž takové určení může být změněno…“

Dle mého názoru, pokud ÚS ve sporu o pokus udělat nebytovou jednotku ze společně užívané výměníkové stanice sloužící k vytápění všem rozhodl, že toto není možné a zároveň v odůvodnění napsal, že není možné libovolně stanovovat společné části a že části domu jsou společnými jen pokud slouží společnému užívání, tak při sporu o za společnou označenou část, co nemá společné užívání, protože je stavebně určena k výlučnému užívání jen někým, tak musí soudy respektovat názor ÚS vyslovený v tomto usnesení. Justicianus ovšem tvrdí, že ve sporu opačném se navzdory odůvodnění tohoto usnesení dospěje u soudů nižších a u ÚS k jinému závěru…

K argumentaci nařízením vlády

• podotýkám, toto vše se týká jednotek vyměřených dle ZOVB, kde jde zákon nepředpokládal určování společné části s výlučným užíváním, ale jen společné všem, společné skupině a součást jednotky.
• jednotek vyměřených dle NOZ jde výlučně užívané části označit za společné s výlučným užíváním jen některým vlastníkem jednotky, či skupinou vlastníků.

A na závěr opět opakuji, celá tato debata začala v jiném vlákně o tom, zda je možné platit ze společných peněz části, co někdo nemůže užívat. V této diskuzi někteří pisatelé opakovaně tvrdili, že rozhodující je prohlášení vlastníka. Což jsem rozporoval s tím, že rozhodující je skutečný stav a stavební určení, že není možné v prohlášení vlastníka ani vůlí všech vlastníků dům rozdělovat v rozporu se stavebním určením částí domu a jejich užíváním. Vůlí vlastníků (dotčených) jde status společné/součást jednotky/výlučně užívané měnit pouze u částí domu, kde stavební určení a skutečnost toto umožňují = střecha bude vždy společná, samostatná místnost (sušárna) může být společná a nemusí atd.

Od té doby neustále místo odpovědi na otázku, proč by mělo být v souladu s dobrými mravy požadovat platby za něco, co dotyčný nemůže užívat, je několika jedinci neustále argumentováno zcela nesmyslně a nelogicky a obdobně jako výše justicianem vyvozováno, proč by prohlášení vlastníka mělo míti možnost být nepravdivé.