Zděšený člen SVJ zde napsal tento nesmysl:
„Pokud se jedná o stavebně určenou část k výlučnému užívání jedním vlastníkem, tato nemůže být společná. Viz ÚS.“

Je to nesmyslné tvrzení, a to hned dvakrát.

• Za prvé:

Jím neustále připomínané usnesení Ústavního soudu III. ÚS 23/2004 (které nesprávně označuje III.ÚS 23/2004) je totiž usnesením o zcela jiné věci. Ústavní soud řešil přesně opačný problém: původní vlastník chtěl totiž v návrhu Prohlášení vlastníka budovy oddělit společnou kotelnu a výměník tepla a učinit z nich jednotku. Katastrální úřad se tomu vzepřel a odmítl vložit takové Prohlášení do katastru. Původní vlastník se neúspěšně soudil, soudy jeho žalobu opakovaně zamítaly (viz usnesení Nejvyššího soudu 28 Cdo 1788/2003). A nakonec i Ústavní soud potvrdil, že část domu, určená ke společnému užívání (výměníková stanice pro dodávku tepla do budovy) nemůže být jednotkou, nýbrž pouze společnou částí.

Psalo se o tom například zde: http://www.portalsvj.cz/…stni-kotelny.

Pan Zděšený člen ovšem toto usnesení obrací naruby a snaží se z toho dovodit opačné tvrzení: že prý „část určená k výlučnému užívání nemůže být společná“. Nic takového samozřejmě z usnesení III. ÚS 23/2004 neplyne. O takto formulované právní otázce se přece vůbec nerozhodovalo! To si vymyslel Zděšený člen sám. Argumentace usnesením ÚS je tedy nepřípadná.

• Za druhé:

Samozřejmě, že i část určená k užívání pouze jediným vlastníkem jednotky může být společná, a mohla být společná i za účinnosti ZoVB. Byt je totiž definován v § 2 ZoVB jako „místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení“. Ani balkon, ani lodžie, terasa či sklepní kóje nejsou však místnostmi, takže technicky vzato ani nemohou spadat do pojmu „byt“ či „jednotka“. Tyto části domu mohly být – a také často byly – uvedeny v Prohlášení jako společné části domu, a to i když jsou přístupné pouze z bytu. A taková prohlášení jsou samozřejmě stále platná.

Justitianus