Víte, vy neustále ignorujete, že je-li prohlášení vlastníka neplatné pro rozpor se zákonem, tak je úplně jedno, co v něm je. K neplatnému ujednání nelze přistupovat.

A žádné okolnosti se neměnily, prohlášení prostě bylo a je vadné od počátku.

S vašimi siláckými prohlášeními o morálce je to přesně naopak. Vlastník s vědomím, že prohlášení vlastníka je vadné koupil jednotku a domáhá se nápravy prohlášení vlastníka tak, aby bylo v souladu se zákonem. A skupina „vyčůránků“ v čele s Justicianem mu opravu prohlášení odpírá na základě naprostých naivních nesmyslů, neboť je to pro ně výhodné.

Čemu nerozumíte na větách usnesení ÚS?

„…však jsou společnými částmi domu jen pokud slouží společnému užívání a jsou k tomuto užívání určeny, v opačném případě nikoliv…“.

„…jedná se o objektivně určenou společnou část domu, jejíž určení coby společné části nelze změnit ani prohlášením vlastníka, ani usnesením všech vlastníků jednotek…“.

Toto ÚS rozhodl na základě kogentnosti definičních ustanovení pro společné části.

„…nemůže jako nebytové prostory určit společné části domu, jejichž příkladný výčet je uveden v § 2 písm. e) citovaného zákona, v tehdy platném znění, neboť by to bylo v přímém rozporu s kogentním ustanovením § 2 písm. c) , e) ve spojení s § 4 citovaného zákona, v tehdy platném znění…“

Obdobná definiční ustanovení pro společné části obsahuje i NOZ a jsou také kogentní.

Prosím, nastudujte si tu judikaturu. Nebo stále chcete tvrdit, že ujednání v rozporu se zákonem jsou platná jen proto, že na nich trvá někdo, kdo zákon porušil? To jako vážně?

A dále bych chtěl vědět, proč i podle vás podstatná změna poměrů vede k problémům prohlášení vlastníka, když jste tu tvrdil, že prohlášení platí stále bez ohledu na jeho obsah? To měníte svůj výklad na základě dalších ustanovení, které jste předtím neznal a přečetl jste je až teď?