Vyjmenované prostory však jsou společnými částmi domu jen pokud slouží společnému užívání a jsou k tomuto užívání určeny, v opačném případě nikoliv. Společné části domu pak lze dělit na ty, které objektivně svým stavebním určením slouží společnému užívání (střecha, schodiště) a dále na ty, které společnému užívání slouží v důsledku projevu vůle (např. vyčlenění místnosti coby sušárny) , přičemž takové určení může být změněno. Je zřejmé, že pokud výměníková stanice slouží svému účelu a spolu s kotelnou (nacházející se v jiném domě) zabezpečuje tepelné hospodaření v domě, jedná se o objektivně určenou společnou část domu, jejíž určení coby společné části nelze změnit ani prohlášením vlastníka, ani usnesením všech vlastníků jednotek dle § 11 odst. 5 zákona o vlastnictví bytů. V konkrétně posuzovaném případě je tedy vlastnické právo vlastníka budovy a vlastníků jednotek rovné. Tvrzení stěžovatele, že vlastníci jednotek mohou rozhodnout o společných částech domu neomezeně, tedy není správné.
A teď mi prosím vysvětlete, proč by nemožnost libovolného rozhodnutí o částech domu neměla platit pro inženýrské sítě?
A proč by několik samostaných jednotek – garáží – v suterénu, co nemají ani vodu, ani plyn, ani odpad, tak proč by měly financovat například periodickou revizi rozvodu plynu?
Poslední komentáře