Je smutné, že ÚS jaksi nerozeznává rozdíl mezi zálohou na příspěvek a příspěvkem (nákladem).

A především je smutné, že stěžovatele, pokud nesouhlasil se zvýšením příspěvku na náklady spojené se správou domu (správně mělo být zálohou na příspěvky), odkázal na podání žaloby o neplatnost usnesení shromáždění. ÚS má sice pravdu, že se stěžovatel mohl bránit touto žalobou, ale soudy by ho vyhodily, protože tato záležitosti dle nich není důležitá. takže reálně by se bránit touto žalobou jaksi nemohl.

to je fakt tragédie.

12. Závěrem Ústavní soud konstatuje, že soužití vlastníků bytových jednotek v jednom domě s sebou přirozeně nese různá omezení; více než v jiných oblastech života zde platí známý postulát, že žádný člověk není „ostrov“ sám pro sebe. Úprava vnitřního vzájemného vztahu mezi spoluvlastníky, typicky se projevující v pravidlech pro tvorbu společné vůle, logicky vede – vzhledem k pluralitě spoluvlastníků – k omezení autonomie vůle. Nesouhlasil-li stěžovatel se zvýšením příspěvku na náklady spojené se správou domu, mohl se proti usnesení shromáždění SVJ bránit v řádné zákonné lhůtě návrhem soudu dle § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů [resp. § 1209 zákona ř. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů], který chrání práva přehlasovaných vlastníků proti excesům vlastnické většiny. Stěžovatel však této možnosti nevyužil, zvýšený příspěvek až do ledna 2015 platil a teprve následně, po téměř dvou letech, rozhodnutí shromáždění SVJ začal zpochybňovat neplněním své platební povinnosti.