Dovoluji si tímto upozornit na pozoruhodný nález ÚS vyhlášený 2.1.2019.

V tomto nálezu přiznal ÚS právo domáhat se zneplatnění usnesení valné hromady i bývalému společníkovi společnosti s ručením omezeným.

II.ÚS 2303/15#2

viz http://nalus.usoud.cz/…/Search.aspx

http://nalus.usoud.cz/…GetText.aspx?…

41. Podle názoru Ústavního soudu přitom není souladné se základními znaky právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), aby obecné soudy konstantně v nejrůznějších řízeních odmítali stěžovateli poskytnout právní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), aniž by z odůvodnění jejich nebo jimi odkazovaných rozhodnutí bylo zřejmé, nebo alespoň obecně dovoditelné, jaké jiné právní prostředky může na ochranu svých tvrzených práv využít.

47. Je tak namístě uzavřít, že nemá-li být stěžovateli jako bývalému společníkovi obchodní společnosti v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny odepřen přístup k soudu, je třeba jako předběžnou otázku zkoumat, z jakého důvodu již nebyl společníkem v době, kdy jím napadené usnesení nejvyššího orgánu společnosti bylo přijato; nemá-li se tedy soud dopustit vůči navrhovateli denegationem iustitiae, musí v případě tomu odpovídajících skutkových zjištění – tak jako v posuzované věci – zvolit rozšiřující výklad § 131 odst. 1 obchodního zákoníku, aby se i bývalý společník, který přestal být společníkem na základě skutečností, jejichž existenci nezpůsobil (a již současně lze přičítat společnosti, resp. ji ovládajícím společníkům), mohl bránit rozhodnutí valné hromady, pakliže na něm má (může mít) právní zájem, a není-li to z důvodu předchozí změny právní formy této obchodní společnosti již možné, aby měl alespoň možnost se v daném řízení domáhat případné náhrady mu vzniklé škody.

Považuji za skutečně pozoruhodné, že tento senát shledal (pravda, u p. Přibila je to jeho 11. ústavní stížnost), že stěžovatel má nějaké právo na přístup k soudu. Taktéž považuji za pozoruhodné, že je to stejný senát, co před 5-ti měsíci odmítl přiznat stejné právo na přístup k soudu členům SVJ. A za naprostý výsměch členům SVJ považuji citovaný odstavec 41. kde píší, že není možné, aby soudy konstatně neumožňovali přistup k soudu, aniž by bylo zřejmé, jaké právní prostředky může na ochranu svých práv dotyčný použít.

Posuďte sami, tady je rozhodnutí stejných!!! 3 soudců ÚS ve věci SVJ. III.ÚS 1566/18 ze dne 10. 7. 2018

V případě těchto stěžovatelů, členů SVJ, se ani ÚS nenamáhal napsat, jak se mají domáhat svého práva na dodržování zákonů a stanov, pouze je označil za „kverulanty odmítající se podřídit většině“. Podstatou jejich stížnosti přitom bylo, že jim nelze uložit platební povinnost v řádu desítek tisíc kč ročně v rozporu se zákonem a stanovami a dále že žádné rozhodnutí přijato nebylo, neboť jeho přijetí by vyžadovalo 75% hlasů, a této většiny dosaženo nebylo a ani nešlo dosáhnout, neboť stěžovatelé jednají ve shodě s cca 1/3 hlasů… Ovšem namítání neplatnosti zápisu podvodně označující usnesení za přijaté s použitím nižšího kvóra odmítl i ÚS s odůvodněním, že nabízený neprovedený důkaz audiozáznamem nesouvisí s projednávanou věcí. Což samo o sobě svědčí o inteligenci soudců ÚS, kteří jsou schopní podepsat, že audiozáznam dosvědčující průběh schůze nesouvisí s projednáváním skutečnosti, zda usnesení na schůzi bylo přijato či nikoliv…

A o tom, jak se členové SVJ mají domoci práv zajištených jim zákonem či stanovami není v usnesení ÚS ani písmenko…