Justitianus je nebezpečný manipulátor, který vás žene do předem prohraného sporu, neřiďte se jeho radami. Jak dopadnete, si můžete přečíst v tomto skvostu z pera naších nejvyšších soudních autorit, které budou posuovat (a zamítat) i vaši žalobu:
26 Cdo 3465/2017–156
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci navrhovatelky I. M. , O., zastoupené Mgr. Ing. Martinem Schwarzem, advokátem se sídlem v Černošicích, Majakovského 1176, za účasti Společenství vlastníků Otická 1, Opava , se sídlem v Opavě, Předměstí, Otická 643/1, IČO 268 67 044, zastoupeného Mgr. Martinem Hofmanem, advokátem se sídlem v Opavě, Solná 447/27, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Cm 281/2015, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. prosince 2016, č. j. 8 Cmo 203/2016–89, takto:
- Dovolání se odmítá .
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) : Krajský soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 4. 2016, č. j. 42 Cm 281/2015–45, zamítl žalobu (správně návrh), kterou se žalobkyně (správně navrhovatelka) domáhala, aby soud vyslovil neplatnost usnesení shromáždění Společenství vlastníků Otická 1, Opava, ze dne 29. 6. 2015 v části přijetí nových stanov (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 8 Cmo 203/2016–89, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se nejprve zabýval podmínkami projednání návrhu [§ 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z. )] a shledal, že navrhovatelka (přehlasovaný vlastník) podala návrh v zákonné tříměsíční lhůtě a že je zde důležitý důvod pro podání návrhu na soudní přezkum rozhodnutí shromáždění, neboť změna stanov se dotýká postavení navrhovatelky jako vlastníka jednotky. Po provedeném dokazování odvolací soud vyloučil tvrzení navrhovatelky, že nová úprava stanov zasahuje do vnitřních poměrů společenství vlastníků tak, že správce domu nově nabývá právo dispozice s majetkem vlastníků jednotek. Dále uvedl, že společenství vlastníků nelze vytýkat, že jednalo podle platné a účinné právní úpravy (§ 3041 odst. 1 o. z.) a své stanovy přizpůsobilo dle § 3041 odst. 2 o. z.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř. , neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku zákonného přezkumu stanov v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Podle § 1209 odst. 1 věta před středníkem o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl.
Při výkladu slovního spojení důležitý důvod , užitého v ustanovení § 1209 odst. 1 o. z., lze vyjít z definice pojmu důležitá záležitost , k níž dospěla ustálená soudní praxe při aplikaci § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016).
Nejvyšší soud již dříve vyložil (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3024/2012), že usnesení shromáždění vlastníků jednotek o změně stanov společenství je (zpravidla) důležitou záležitostí ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stanovy společenství jakožto smlouva sui generis představují základní dokument , jímž se řídí vnitřní poměry společenství. Jejich změna má obvykle významný dopad do vnitřních poměrů společenství, a tím i jeho členů (vlastníků jednotek). Význam důležitého důvodu napadeného usnesení tak odvolací soud posoudil v souladu s touto judikaturou.
Dle ustálené soudní praxe dále platí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod č. 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že v případě žaloby podle ustanovení § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (nyní podle § 1209 odst. 1 o. z.), soud pouze přezkoumává, zda shromáždění přijalo usnesení platně, tj. v souladu s právními předpisy a stanovami společenství. Dospěje-li k závěru, že nikoliv, vysloví jde-li o důležitou záležitost a mělo-li porušení právních předpisů závažné právní následky jeho neplatnost. Nejvyšší soud shledal, že postup odvolacího soudu, který se správně zabýval režimem schvalování nových stanov, judikatuře odpovídá, stejně jako závěr, že přijaté stanovy jsou platné a nezasahují do práv navrhovatelky jako vlastníka jednotky, odpovídají-li textu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který sám takové úpravy stanov předpokládá (§ 3041 odst. 2 o. z.) vzhledem k tomu, že právní povaha právnických osob (tedy i společenství vlastníků jednotek) se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (§ 3041 odst. 1 o. z.).
Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání navrhovatelky proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním je napadán rozsudek v plném rozsahu . Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2018 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu
Poslední komentáře