Justitianusi, nebudu na vaše provokace odpovídat, ale pro ostatní účastníky vlastnického hnutí, kteří by snad bláhově naslouchali vašim radám a bezhlavě podávali žaloby proti stanovám v režimu § 1209 ocituji následující rozhodnutí VS Praha (jednalo se o žalobu o vyslovení neplatnosti usnesení o schválení ceníku a domovního řádu, který rozšiřoval stanovy SVJ a které byly přijaty příslušným kvórem, schůze byla usnášeníschopná, byla řádně svolána a řádně proběhla, k žádnému významnějšímu porušení zákona při schvalování nedošlo):

Podle žaloby dále byl na předmětném shromáždění žalovaného odsouhlasen a přijat domovní řád, jehož přílohou je ceník za žalovaným poskytované služby, přičemž podle žalobců je v rozporu se zákonem a stanovami žalovaného stanovení částek za pořízení kopií dokladů žalovaného ve výši 250 Kč za pořízení max. 10 stran formátu A4 a za každou i započatou hodinu práce.

Co se týče požadavku žalobců na uložení povinnosti žalovanému umožnit jim nahlížení do dokumentů specifikovaných v rozsudku soudu I. stupně tvrdili, že výbor žalovaného jim opakovaně sdělil, že mají právo do dokumentů žalovaného pouze nahlížet a že žalovaný nemá povinnost pořizovat jim kopie těchto dokumentů.

Ohledně nahlížení žalobců do dokumentů žalovaného, žalovaný doplnil, že žalobcům v nahlížení nikdy nebylo bráněno, pouze nebylo žalobcům umožněno, vzhledem k ochraně osobních údajů, v takovém objemu, jak by si představovali. Cena stanovené ceníkem je podle žalovaného úměrná tomu, že členové výboru žalovaného musí dokumenty vyhledávat, účastnit se nahlížení do nich a zpětně je zakládat. Ceny souboru kopií podle žalovaného odpovídá běžným cenám kopií v copycentru.

Pokud jde o nahlížení do dokumentace žalovaného, podle soudu I. stupně žalobci neoznačili důkazy, z nichž by vyplývalo, že toto právo je jim ze strany žalovaného odpíráno. Naopak z tvrzení žalobců se má podávat, že jejich požadavkům bylo ze strany žalovaného, byt’ po urgencích, vyhověno. Podle soudu I. stupně právo na nahlížení do dokumentů není neomezené a nemůže mít šikanózní povahu, přičemž zákon podle soudu I. stupně ukládá pouze povinnost umožnit nahlížení do dokumentace, a nezakládá povinnosti pořizovat kopie. Z tohoto důvodu také zpoplatnění případného pořizování kopií dokumentace žalovaným považuje soud I. stupně za opodstatněné, přičemž výši poplatku v projednávané věci podle ceníku nepovažuje soud I. stupně za nepřiměřenou.

V rámci předcházení sporům, jakož i v rámci pojmenování příčin možného rozvratu vztahů v předmětném SVJ soud I. stupně shledal předmětnou žalobu v daném konkrétním případě jako šikanózní a rovněž z těchto důvodů neakceptoval uváděné důvody pro přiznání ochrany žalobcům ve vztahu k jimi tvrzeným skutečnostem.

Proti tomuto rozsudku se včas odvolali oba žalobci (odvolatelé) a navrhli napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení

Podle odvolatelů se podanou žalobou nedovolávali povinnosti žalovaného pořizovat jim kopie, ale svého práva nahlížet do dokumentů žalovaného a s tím souvisejícího oprávnění žalobců pořizovat si na svůj náklad vlastním fotoaparátem kopie listin bez toho, aniž byli povinni za takové pořízení si kopií hradit žalovanému platby dle ceníku. Odvolatelé považují za neúměrně vysokou, v rozporu se stanovami a zákonem, částku stanovenou v ceníku za pořizování kopií dokladů a za zpoplatnění předložení dokladů ze strany žalovaného a ani těmito námitkami se soud podle jejich názoru nezabýval. Dále podle odvolatelů není specifikováno, co se rozumí dokumentem, když dokumentem může být v konkrétním případě každý jednotlivý účetní doklad a v takovém případě by např. nahlížení do účetních dokladů za uplynulý rok mohlo pro vlastníka znamenat náklad v řádu desetitisíců korun a odepíralo by se tak vlastníkovi právo nahlížet do dokumentů. Ceník žalovaného podle odvolatelů prakticky neguje právo žalobců dle § 1179 NOZ na seznámení se s tím, jak osoba odpovědná za správu domu hospodaří. V této souvislosti žalobci poukázali na praxi jiných SVJ vyžadujících daleko nižší poplatky, přičemž tato jiná SVJ podle nich nezpoplatňují pořízení dokumentů vlastní technikou ani dobu nahlížení. Podle odvolatelů dále neobstojí aplikace judikatury týkající se obchodních společností ve vztahu k nesprávnému závěru o šikanózní povaze postupu žalobců, když soud neaplikoval současně judikaturu týkající se úpravy práva na nahlížení do dokladů.

Podle odvolatelů, vzdor závěrům soudu I. stupně, doložili důkazy k tvrzení, že jim žalovaný odpírá nahlížení do dokumentace žalovaného, když předložili s žalobou žádost o nahlížení ze dne 25. 1. 2016 a sdělení žalovaného ze dne 24. 2. 2016 a žádost žalobce 1 ze dne 17. 8. 2015, přičemž do smlouvy se společností Dům plný úspor o.p.s., IČ 28600312, včetně příloh nebylo žalobci 1) umožněno nahlédnout.

Jak je totiž zřejmé z obsahu spisu, je v projednávaném případě nutno řešit otázku, zda uplatněný nárok na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění SVJ je nárokem podle § 1209 odst. 1 NOZ a pokud ano, zda jsou v projednávaném případě dány skutečnosti umožňující vyhovět návrhu na vyslovení neplatnosti namítaného usnesení SVJ. K tomu, aby bylo možno návrhu vyhovět, je nutno ovšem věc posuzovat rovněž z hledisek omezení stanovených zákonem (NOZ) a především, zda vzhledem k okolnostem projednávané věci je či není dán důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 NOZ. Odvolací soud proto vycházel shodně se soudem I. stupně z § 1209 a násl. NOZ, jakož i z § 258 a násl. NOZ.

Ačkoli ustanovení § 1209 odst. 1 NOZ nespecifikuje na základě jakého návrhu se může přehlasovaný vlastník na soud obrátit a jak má být soudem ve věci rozhodnuto, avšak na základě obdobné právní úpravy v zákoně č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů soudní praxe dovodila, že postupem podle § 11 odst. 3 věty třetí zákona o vlastnictví bytů se přehlasovaný vlastník jednotky může u soudu domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním, přičemž naléhavý právní zájem na takovém určení prokazovat nemusí a citované ustanovení brání tomu, aby byla platnost usnesení přijatých shromážděním vlastníků jednotek posuzována v jiném řízení, např. v řízení o žalobě podle ustanovení § 80 o. s. ř. a takovéto usnesení, v rámci jehož přijímání byl vlastník přehlasován, nemůže být přezkoumáváno ani jako předběžná otázka v jiném soudním řízení, s výjimkou řízení o zápis skutečností, vzešlých z dotčeného usnesení, do rejstříku společenství vlastníků jednotek.

Uvedené speciální ustanovení (§ 1209 odst. 1 NOZ) specifickým způsobem poskytuje ochranu přehlasovaného vlastníka jednotky, nikoli však vždy, rozhodlo-li shromáždění SVJ nepříznivě vůči přehlasovanému vlastníkovi, ale pouze tehdy, je-li pro to důležitý důvod. Vzhledem k tomu, že při takovémto zásahu soudu, jako orgánu veřejné moci, může dojít podle shora uvedeného ustanovení NOZ ke změně aktů přijatých v rámci vnitrospolečen­stevní demokracie, zákon tyto postupy soudu zužuje na takové zásahy veřejné moci do soukromoprávních vztahů, jež jsou zvlášť odůvodněny a jedná se tak svým způsobem o výjimečné případy.

Lze tak shrnout, že ingerence soudu do soukromých záležitostí vlastníků jednotek má být podle shora uvedeného znění zákona jevem výjimečným. Soud proto může přezkoumávat usnesení přijaté shromážděním vlastníků jen v případě, je-li pro to „důležitý důvod“

Lze tak podle odvolacího soudu učinit dílčí výkladový závěr, podle něhož právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním SVJ je podle platné právní úpravy omezeno nejen z hlediska osobního a časového, ale i z hlediska věcného, když uvedené právo může uplatnit pouze přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců, počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné).

Ve vztahu k odvolateli napadanému hlasování o jednotlivých otázkách odvolací soud vycházel, shodně se soudem I. stupně, z nezpochybněného zápisu o jednání shromáždění SVJ konaného dne 27. 1. 2016 (čl. 6 odst. 12 stanov). Odvolací soud nemá pochyb o průběhu předmětné schůze SVJ, když ostatně svolání a průběh uvedeno shromáždění byl totožně popsáno v podstatných bodech i samotnými žalobci.

Ze zápisu o jednání shromáždění SVJ je zřejmé, že jednání shromáždění byly přítomní vlastníci jednotek značně přesahující svým počtem 50 % vlastníků (čl. 8 odst. 4, odst. 6 stanov), konkrétně 74,67 %, již následně platně přijímali jednotlivá usnesení množstvím hlasů v souladu s čl. 8 stanov.

Jestliže ve vztahu k výše uvedeným vytýkaným postupům nebylo zjištěno porušení zákona nebo stanov, nemůže být postup shromáždění SVJ při hlasování o těchto jednotlivých otázkách důvodem pro odlišné rozhodování soudu podle § 1209 NOZ o jednotlivých záležitostech, o nichž shromáždění SVJ rozhodovalo shora uvedenými jednotlivými usneseními.

Přes shora uvedené, hlavním důvodem, proč před soudem I. stupně nebyly dány podmínky pro vyhovění návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení SVJ v rozsahu jeho usnesení uvedených pod body 1–4 shora je podle právního názoru odvolacího soudu skutečnost související se shora uvedenými obecnými právními otázkami týkajícími se omezení soudů v možnosti mocenského zasahovaní do aktů SVJ, a to, že otázky upravované uvedenými napadenými usneseními SVJ nemohou představovat důležitý důvod pro zásah soudu do demokraticky přijatých usnesení SVJ. Je tomu tak ve vztahu k namítanému ceníku výkonů proto, že za situace, kdy žádná právní norma nestanoví bezúplatnost úkonů a prací vynaložených společenstvím vlastníků jednotek v souvislosti s požadavky osob na informace a tato bezúplatnost nevyplývá ani ze stanov SVJ, což je projednávaný případ, kdy naopak zákon umožňuje vybírat poplatky za úkony související s poskytováním informací (např. § 12 odst. 3 zák. č. 101/2000 Sb.) a členové SVJ si demokraticky odsouhlasili povinnost placení za práce provedené výkonným orgánem SVJ ve prospěch žadatele o informace, je právem předmětného SVJ tyto své práce a úkony zpoplatnit. Vzhledem k nepopiratelné pracnosti související s vyhledáním dokumentů založených v účetnictví, případně v archivu, jakož i vzhledem k pracnosti zpětného zakládání dokladů při současné ztrátě času v souvislosti s dohledem na manipulaci s dokumenty ze strany zájemce o nahlédnutí, není ani ze strany odvolacího soudu považována za nepřiměřenou částka odsouhlasená SVJ ve výši 50 Kč za každý dokument pořízený vlastním zařízením, jak o tuto službu mají podle svých vyjádření zájem žalobci. Stejně tak v případě, že je SVJ navíc žádáno též o pořízení kopií dokladů, není podle právního názoru odvolacího soudu nepřiměřený poplatek 250 Kč za vyhledání a okopírování 10 stran požadovaných listin, nepřesahující svojí pracností hodinu práce členů SVJ.

Z těchto důvodů se odvolací soud neztotožnil s argumentací odvolatelů, podle nichž se podanou žalobou nedovolávali povinnosti žalovaného pořizovat jim kopie, ale domáhali se svého práva nahlížet do dokumentů žalovaného a s tím souvisejícího oprávnění žalobců pořizovat si na svůj náklad vlastním fotoaparátem kopie listin bez toho, aniž byli povinni za takové pořízení si kopií platit žalovanému dle ceníku, když výši odsouhlasených poplatků považují za neúměrně vysokou. V této souvislosti odvolací soud nesdílí ani stav nejistoty odvolatelů. Již podle svého tvrzení neznají obsah výrazu „dokument“, když pro potřeby placení předmětného poplatku je nad jakoukoli pochybnost podle ceníku dokumentem myšlena jakákoli listina vystavená za libovolným účelem bez ohledu na její rozsah, tj. bez ohledu na to, kolik obsahuje stran (např. faktura, dodací list, smlouva, projekt atd.). Ze shora uvedených důvodů se odvolací soud nemohl ztotožnit s argumentací odvolatelů ani v tom, pokud vyjádřili názor, že ceník žalovaného podle nich prakticky neguje jejich právo dle § 1179 NOZ na seznámení se s tím, jak osoba odpovědná za správu domu hospodaří.

V otázce, zda v projednávaném případě jde o šikanózní žalobu, což bylo rovněž předmětem argumentačního nesouhlasu žalobců, odvolací soud, s ohledem na stanoviska žalobců spíše zastává názor, že z jejich strany v projednávaném případě jde o přepjatou snahu nedostat se do konfliktu s ostatními členy SVJ, jakož i o snahu soudní cestou prosadit do fungování žalovaného SVJ postupy jiných subjektů bez ohledu na skutečnost, že každé SVJ je svébytný celek s nezaměnitelnými a nepřenosnými podmínkami své existence, kde nejvyšší autoritu může mít z tohoto důvodu pouze rozhodnutí shromáždění SVJ, v daném případě rozhodnutí shromáždění žalovaného SVJ, jež je nutno demokraticky respektovat.

Soud I. stupně nepochybil ani v případě odvolateli namítaného nevyhovění žalobcům v návrhu na uložení žalovanému povinnosti umožnit jim nahlížení do smluv uzavřených žalovaným ve věcech správy, jakož i do účetních knih a dokladů žalovaného vzniklých či zaevidovaných žalovaným v době od 3. 12. 2014 do 31. 1. 2016. Důvodem je skutečnost, že z obsahu spisu je zřejmé, že překážkou, pro níž žalobci doposud nenahlédli do předmětných listin není neochota žalovaného, jenž je podle svých podání připraven uvedené dokumenty žalobcům zpřístupnit, ale neochota žalobců platit za poskytnutí uvedených dokumentů částky podle odhlasovaného ceníku. Jestliže však v průběhu řízení byla otázka ceníků vyjasněna, nic nebrání stranám realizovat nahlédnutí do příslušných dokumentů kdy v zásadě žalobcům ani žalovanému nic nebrání realizovat nahlížení a pořizování kopií dokumentů, čemu nebrání ani další příslušné právní předpisy např. zákon č. 101/2000Sb. o ochraně osobních údajů. Je též věcí SVJ, aby při uzavírání příslušných smluv ošetřilo skutečnost, že členové SVJ mají legitimní právo do těchto dokumentů nahlížet.