Problém bych podrobil nejprve ekonomické analýze. Správa domu a pozemků přestavuje technickou péči o budovu určená jako obytný dům. Služby představují provozní správu o budovu umožňující průběžné využití pro bydlení. Činnosti technické správy jsou opravy, údržba, revize, rekonstrukce a investice tvoří hospodářské případy převážně jednorázové neopakované ve stejné podobě. Tyto akce se předem plánují (vyjma vzniku havárie), předem jsou zajištěny i finanční zdroje pro realizaci. Výkony správy domu a pozemku běžného roku mají charakter strukturou a velikostně předem neznámých výkonů. Výkony správy domu financované z DZ víceletou lhůtou tvorby finančního zdroje před realizací nebo financování z úvěru a hrazená víceletými splátkami po realizaci svojí povahou jsou odlišné od běžných výkonů a proto vyžadují i rozdílné způsoby financování. Účast vlastníka na tvorbě zdroje nemusí být jednotná, svůj podíl tvorby zdroje vlastník může vytvořit jednorázovým příspěvkem, příspěvky průběžného spoření na účet SVJ nebo nárokováním své části ze společného úvěru u finančně náročných akcí. Pokud z takto vytvořeného finančního zdroje po ukončení akce vzniká nevyčerpaná část, vyžaduje nadprůměrné matematické schopnosti posoudit komu kolik jednotlivým vlastníkům náleží. Vstoupí-li do akce pár neplatičů a tvora zdroje není podložená podrobnou analytickou evidencí dle plátců, úloha nabývá neřešitelného rozměru. Stejná komplikace nastane není-li oddělená analytická evidence DZ akcí od běžného provozu domu. Tvůrce právního předpisu nemůže vědět jak disciplinovaný je společenství zda při financování použije „jeden“ pytel do kterého vše dává i bere nebo má vše řádně oddělené. Proto u přebytku obecně nelze požadovat „vyúčtování“ (rozdělit na vlastníky majetkovým poměrem) nebo jen „vypořádat“ společný zůstatek převést do dalšího roku.