;-) Já bych byla skromnější, řekla bych, že je srozumitelná.

Převody dluhů ať v BD nebo SVJ jsou proti přirozenosti věcí. Právo má být, mimo jiné, přirozené. Já přirozenost v přechodu dluhů ne a ne najít. To si za rok, za dva, budeme takto předávat i trestné činy? Vidím to nějak tak, že můj předchůdce na mé nynější pozici zpronevěřil několik miliónů, ale dneska jsem na té pozici já, takže půjde o můj prohřešek, za který budu po právu (tj. právu obdobném přechodu dluhů) souzena, protože jsem si o jeho zpronevěře nevyžádala potvrzení? (srovnej s odst.1, poslední věta, str. 19 DZ: „Dluhy na nabyvatele přejdou i tehdy, pokud převodce o vydání potvrzení nepožádá.“). Když už naši papaláši nemyslí na nás, místní, jak tohle budou vysvětlovat cizincům… (To, že jsem vypíchla jen jednu větu neznamená, že bych k okolnímu textu DZ ;-) neměla žádné připomínky.)

Zdůvodnění výjimek v důvodové zprávě (str. 18–19) považuji za kuriózní, protože v mých představách se díky jim může rozpoutat dokazování, jak to vlastně s tím potvrzením a dobrou vírou bylo nebylo, a to si i znalci a v případě, že potvrzení nějaké bude, tak i grafologové, psychologové, psychiatři (viz např. případ Vladimíra Dbalého, ředitele nemocnice Na Homolce a jeho deníčku)… mohou přijít na své. A samozřejmě advokáti, soudci… A darebáci budou mít státem posvěcené pré. A slušní lidé, kteří nezaviněně spadnou do dluhů, budou v lepším případě jen „naštvaní“… Pak má být v zemi dobrá atmosféra.

Proto na tuto věc, ať už jde o BD nebo SVJ, nemohu nahlížet jinak, než že nabyvatel je trestán za cizí, a rozhodně i vědomé a úmyslné, chyby.