http://profipravo.cz/index.php…

Pro určení věcné příslušnosti soudu jsou rozhodné okolnosti v době zahájení řízení (§ 11 odst. 1 o. s. ř.). Proto je třeba otázku věcné příslušnosti soudů v projednávané věci i v současné době posuzovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009.

Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Podle § 9 odst. 3 písm. u) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 krajské soudy dále rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek a sporů z toho vzniklých.

Podle § 9 odst. 2 písm. l) o. s. ř. ve znění účinném do 30. 4. 2015 krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z toho vzniklých.

Podle § 9 odst. 2 písm. l) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 5. 2015 krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z toho vzniklých, s výjimkou sporů o příspěvky členů společenství vlastníků na správu domu a pozemku, sporů o zálohy na úhradu za služby a způsobu rozúčtování cen služeb.

Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně jen v těch věcech, ve kterých to výslovně stanoví zákon. Úprava věcné příslušnosti soudů ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků se v době od 30. 6. 2009 do 31. 12. 2013 nijak nezměnila; od 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), podle něhož rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně mj. i ve statusových věcech právnických osob [§ 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s.]. Úprava věcné příslušnosti ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků v občanském soudním řádu pak i po 1. 1. 2014 zůstala stejná [jen – viz výše – namísto § 9 odst. 3 písm. u) se nachází v § 9 odst. 2 písm. l)]. Konečně s účinností od 1. 5. 2015 byla do § 9 odst. 2 písm. l) o. s. ř. doplněna věta, že jde o spory „s výjimkou sporů o příspěvky členů společenství vlastníků na správu domu a pozemku, sporů o zálohy na úhradu za služby a způsobu rozúčtování cen služeb“.

O věc jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek jde vždy, je-li předmětem řízení přezkum rozhodnutí shromáždění (přijatého či nepřijatého – viz § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „ZVB“), které vydalo ve věci spadající do jeho působnosti. V takovém případě jde o věc podle § 9 odst. 3 písm. u) o. s. ř., kterou rozhodují v prvním stupni krajské soudy. Právě o takovou věc (přezkum platnosti shromáždění společenství vlastníků jednotek) šlo i ve výše citovaném R 1/2009. Do působnosti shromáždění společenství vlastníků jednotek náleží mj. i určení výše záloh na náklady spojené se správou domu a pozemku (§ 15 odst. 2 ZVB) a rozhodnutí o rozúčtování cen služeb na jednotlivé vlastníky jednotek (§ 11 odst. 4 ZVB). Půjde-li tedy v řízení o stanovení výše záloh na náklady spojené se správou domu a pozemku nebo o rozúčtování cen služeb na jednotlivé vlastníky jednotek [v řízení o (ne)platnost takového rozhodnutí shromáždění či nahrazení takového rozhodnutí, nebylo-li shromážděním přijato], budou takovou věc rozhodovat v prvním stupni krajské soudy.

Naproti tomuto vymáhání nezaplacených záloh na náklady spojené se správou domu a pozemku, záloh na služby spojené s užíváním jednotek či nedoplatku vzniklého z rozúčtování (vyúčtování) cen služeb obligatorně do působnosti shromáždění nepatří, zpravidla půjde o působnost výboru (popř. pověřeného vlastníka) jako statutárního orgánu společenství. Ve sporu o zaplacení záloh na náklady spojené se správou domu, stejně jako ve sporu o zaplacení nedoplatku z rozúčtování služeb, již nelze přezkoumávat platnost usnesení shromáždění, jímž bylo rozhodnuto o jejich výši (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Předmětem těchto sporů tak není samotné jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek, ale jen vymáhání povinnosti, která jeho rozhodnutím vznikla vlastníkovi jednotky, jenž ji řádně a včas nesplnil.