Nepochopil jste princip: V Prohlášení vlastníka jsou lodžie přístupné pouze z bytu buď součástí bytu, anebo jsou společnou částí domu. Od platnosti NOZ jde v 2. případě pak o společnou částí domu ve výlučném užívání vlastníka bytu. Právě § 1180 NOZ sjednotil způsob financování oprav lodžií – ať patří k bytu či ať jde o společnou část domu, opravy hradí vlastník bytu. Pokud ne všechny byty mají lodžie, pak se vlastníci bytů s lodžiemi mohou dohodnout, že budou platit příspěvky na společné opravy lodžií, které vyjdou levněji, pokud se opravy koordinují. Výši příspěvku si určí byty s lodžiemi a rozhodnou si i o společném použití peněz, které si nastřádají na analytickém účtu pro lodžie. Píšu to z vlastní zkušenosti – dohoda skončila tím, že oprava měla zajistit shodný vzhled lodžií. Vlastníci bytů s lodžiemi se rozdělili na 2 skupiny – jedna chtěla i zasklít lodžie, druhá ne. Ti, co chtěli zasklít lodžie mezi sebou dovybírali peníze na jejich zasklení – vyšlo to levněji, než kdyby totéž dělal každý byt zvlášť. SVJ je dobrý sluha vlastníků, pokud jsou schopni vlastníci se domluvit. A jaký mám poznatek? Byty, které zasklily lodžie mají menší spotřebu tepla, takže řada z nich je penalizovaná tím, že nesmějí podkročit 80% nákladů na vytápění čtverečního metru bytu. Tak zní verdikt MMR na jejich stránkách!

Dovětek: Pokud všechny byty mají lodžie a pokud jsou všechny byty stejně velké, pak na opravy přispívají všichni vlastníci stejnou částkou. Pokud se všichni rozhodnou financovat opravu lodžií ze společných příspěvků – je to jen jejich věc. Pokud ne všechny byty přispívají stejnou částkou, i to se dá po skončení opravy vyúčtovat, aby někdo nebyl poškozený. Jiná situace je, pokud část bytů nemá přístup k lodžiím – bylo by proti dobrým mravům, aby ze svých příspěvků přispívaly na něco, co nemohou využívat.